Josef Veselý

Josef Veselý

WEB_Josef_Vesely_02

Ze všech tří Hermových tradičních věd (astrologie, magie a alchymie) se magii v Čechách daří nejhůře. Hermetik Josef Veselý se snaží tuto mezeru na současné duchovní scéně zaplnit.

Klasikové magie jsou vydávání nesystematicky (a leckdy v hanebných překladech a špatných úpravách), jsou-li vydávání vůbec. Trh s „esoterikou“ je naproti tomu zaplaven knihami pochybné úrovně, kde magie je jen štiplavou špetkou exotického koření. A pokud se již knihy s magickou tématikou vydávají, spadají většinou do oblasti přírodní magie (nejčastěji keltské nebo Wiccy). Klasické magii v nejširším pojetí je Věnováno jen málo knih.


Život

Josef Veselý se narodil roku 1953 V Praze. V životě vystřídal řadu povolání, od ekonoma přes uvaděče v kině až po vládního úředníka. Veřejnosti je znám především jako autor knih o hermetismu, o který se zajímá od počátku osmdesátých let. V roce 1985 byl jako signatář Charty 77 vystěhován Státní bezpečností v rámci tzv. akce Asanace do Rakouska, kde studoval judaistiku a starosemitskou filologii na vídeňské univerzitě. Publikovat začal až po svém návratu z exilu v roce 1991. Jeho texty vycházely V revue Horus, Obsession, Svět magie a v dalších časopisech. Pravidelně přispíval recenzemi esoterické literatury do týdeníku Nové knihy. V rozmezí let 1993 až 1995 přeložil do češtiny několik knih o magii a alchymii. V červnu roku 2001 inicioval založení Dokumentačního centra českého hermetismu.


Přehled spisů

Převážná část autorova díla má didaktický charakter. Jedná se vlastně o (z větší části) kompilace, mající studentovi či adeptovi usnadnit orientaci v celé dané problematice. Tento didaktický charakter se opírá o Veselého kritiku současného českého hermetismu. Hermetickou scénu vidí částečně jako vyčpělou (přílišná závislost na starších vzorech, především prvorepublikové Universalii) a na druhé straně zaplavenou všemožnými nedovzdělanými šarlatány.

Veselého knihy – především Magie (Vodnář, Praha 2001, druhé vydání 2002) a Magie pro pokročilé (Vodnář, Praha 2004) jsou tedy zamýšleny jako jakési učebnice magie pro ty, kteří na zvolené cestě vytrvají. „Nemnozí, kteří se odhodlají k praxi, s ní po několika počátečních neúspěších přestanou. Ti, kteří vytrvají, by měli mít příručku, která by je v mezích možnosti vedla a umožnila jim vyhnout se alespoň těm nehrubším chybám. “

Vedle těchto „učebnic“ má i další Veselého působení převážně pedagogický charakter. Jedná se především o vydávání a komentování starých klasických textů, např. středověkých grimoarů: Slavné grimoáry minulosti (Vodnář, Praha 1998), Sedm pekelných inteligencí v proměnách faustovské magie (Vodnář, Praha 2004) a zatím poslední text Z čarodějovy knihovny (Vodnář, Pra- ha 2006). Dále je nutné zmínit portréty význačných magiků 20. století pod názvem Učení mistrů (Vodnář, Praha 2005). Relativně samostatnou kapitolou tvoří pak knihy s „temnou“ tématikou. Monografie Lucifer a Lilit (Vodnář, Praha 2003) nebo Satanismus (Vodnář, Praha 2003), ve kterých Veselý zkoumá sobě blízká zásvětí. Právě tento zájem o věci „levé ruky“ posouvá Veselého do blízkosti české satanistické scény.

Označit však Veselého za satanistu by bylo nepřesné!


Magie jako cesta poznání

Blízkostí „černé magii“ i polemickým nádechem knižní produkce vyvolává Veselý přirozeně četné kontroverze.

Vzhledem ke kompilačnímu charakteru knih lze jen těžko jasně popsat Veselého vlastní magický systém. Nejlepší orientační mapu pro poznání hermetika Veselého, poskytují jeho dvě nejzávažnější práce Magie a Magie pro pokročilé.

POZNÁMKA: Medzičasom vyšli i ďalšie diela, z ktorých dielo Příručka vysoké Mágie dopĺňa spomenuté predchádzajúce dve.

Veselého přístup v obou dílech je fenomenologický. Na rozdíl od Nakonečného neseznamuje čtenáře s dějinným pozadím magie (a pokud tak částečně činí v druhém díle, vždy s praktickým výstupem). Nesnaží se magii nikterak obhajovat, na možné výtky ze strany vědy či náboženství neodpovídá, nýbrž rovnou nastoluje magii jako suverénní téma, kde záleží na čtenáři, zda chce podstoupit iniciaci a projít hermeneutickým kruhem, či nikoli. Stálou Veselého průvodkyní je tradice. Text je tedy do velké míry skladbou citací z významných magických autorit dřívějších dob i 20. století. Zároveň je přítomný zájem o aktuální dění ve světě magie, zvláště v zahraničí.

Veselého koncepce magie je především noeticky orientována. Samotné seznamování čtenáře s magickou problematikou je pro Veselého magika – učence součástí magické cesty. Magie je v tomto smyslu gnosí, i když kráčí cestou činu. Je jednotou vůle a představy, jejím cílem je však vyšší poznání.

Veselého zájem o „černou magii“ má především noetický charakter. Proto připisuje Veselý tak velký význam teoretickým postulátům a porozumění magické praxi. Je to především práce s magickými koncepty umožňující přesnou a účinnou magickou praxi. Veselý postupně představuje jednotlivé koncepty (démonologický, energetický, psychologický a nejnověji informační). Sám se přiklání k fúzi mezi prvními třemi. Tradiční koncepty musí být obohaceny o poznatky hlubinné psychologie, avšak ta sama nemůže dát vyčerpávající odpověď. Postmoderní „informační“ koncept shledává jako zajímavý, leč stále plně neprobádaný, a tudíž neverifikovatelný.

Za zásadní autor pokládá celkové podhoubí magie a téma adaptace operátora samého. Veselý letmo, nicméně kultivované, seznamuje s problematikou astrálního světa, S principy analogii a kabaly. Tedy základních koncepčních poznatků, které napomáhají budovat „magikovu pyramidu“. Neopomine zdůraznit význam vzdělání při budování magického alter-ega. Magická Způsobilost je tedy zákonitě klíčem ke skutečnému pěstování „umění bohů“. Veselý si stěžuje, že právě tato důležitá oblast je v současné magické literatuře naprosto zanedbána. Právě magickou způsobilost pokládali významní mágové (např. Lévi, Papus, Crowley nebo u nás Kefer) za základ. Nejde však jen o vrozenou (astrologicky ověřenou) způsobilost, ale o komplexní péči o všechny aspekty mágovy osobností. Jde o všechny aspekty mágovy osobnosti. Jde o celkové rozvinutí Všech lidských schopností. O sebepřesažení. I zde vysvítá v základě klasický model magie jako cesty k reintegraci. K dosažení koruny kosmického Člověka. Cesta magie je tak cestou transcedence, i když putuje po odlišných stezkách než mystika. „Je to cesta, která vede člověka z temnoty lidského bytí k božské moudrosti. Člověk, který po této cestě kráčí, transformuje svoji osobnost a svoji vlastní reintegrací přispívá k reintegrační cestě celého lidstva… Magie představuje aktivní cestu k reintegraci,  …mystika pasivní“.


Magické texty v širší souvislosti

V rámci zkoumání způsobilosti se Veselý samozřejmě zabývá i otázkami etiky. Blízký je mu Crowleyho koncept „Pravé vůle“. Mág má jednat v souladu se „svojí pravou přirozeností“. Tak je i etický nárok zasazen do celkové reintegrační vize. Crowleyho Čiň, co ty chceš nesmí být čteno jako návod k svévolnosti, ale jako hledání a nalézání souladu s Prozřetelností, která je totožná s nejhlubším magikovým Já. (Z teologického hlediska se jedná v zásadě o panteismus.) Ať už v etice či noetice mágovi na cestu stále svítí základní hermetické pravidlo Vědět, chtít, odvážit se a mlčet.

Dále Josef Veselý probírá jednotlivé magické techniky a druhy magie (např. talismanická magie, magická zrcadla, využití drog v magii, magii sexuální). Těžiště je pak především v umění invokace a evokace, a s nimi spojené důkladné zkoumání tzv. pracovních modelů. I zde. Veselý představuje celou paletu možných přístupů k transempirickým entitám. V souvislosti s nejnáročnějšími magickými operacemi uzavírá první díl Magie kapitolou o rizicích vyplývajících z magické činnosti. V druhém díle „pro pokročilé“ jsou pak některá témata rozvinuta a obohacena. Kromě exkurzu do tradičních magických systémů (starověk, runová magie, magie v křesťanství, židovská magická tradice opírající se o kabalu nebo magie čínská) nabízí také další rozvinutí témat sexuální magie a démonologie. A dále rozšířené kapitoly o rizicích magie, zvláště pak o problematice zpětného odrazu, kde Veselý nabízí dost paradoxní řešení.

Z ostatních Veselého knih si pozornost jistě zaslouží i jeho zkoumání temných archetypů Lucifer a Lilit. Autor zpřehledňuje vývoj těchto temných archetypů v průběhu staletí a přináší pohledy z nejrozličnějších duchovních a filosofických škol. Archaickými mýty a Bibli počínaje, přes gnostiky, katary, až k LaVeyovu satanismu. Nechybí pochopitelně i „návody“ k evokaci pekelných mocností. Celkově se jedná o snahu důsledně se konfrontovat s oblastí tzv. Stínu. Zda úspěšnou, to zůstává otázkou.

Poněkud záhadně se mezi Veselého knihami objevuje i pojednání o mariánských zjeveních. Kniha nese název Mariánská zjevení z hlediska hermetismu (Vodnář, Praha 2001) a autor je v ní překvapivě vlídný k „světlejším“ křesťanským archetypům.

Josef Veselý je také plodným autorem několika knih prozaicko-básnického charakteru: knihy o snech Pocta Morfeovi (Vodnář, Praha 2002), sbírky duchovních aforismů a próz Zrnka moudrostí (Vodnář, Praha 2003) a Noční vycházky (Vodnář, Praha 2004).

Posoudit místo a význam Veselého v českém hermetismu není snadné. Nicméně jeho pokus systemizovat zkoumání v oblasti magie a přinést o nich věrohodný informace si zaslouží. Lze uvítat i důraz na kulturu a všestrannou vzdělanost magikovy osobnosti. I hraniční oblasti, zóny stínu, kterým se Veselý s chutí a intenzitou sobě vlastní zabývá, si pravděpodobně zasloužili diferencovanější a nezaujatější přístup.  S autorem jeho fascinaci temnotou sdílet rozhodně nemusíme.
Autor: Adam Borzič (*1979) je básník, student ekumenické teologie a účastník terapeutického výcviku.
Zdroj: 
http://dingir.cz/archiv/Dingir407.pdf


Bibliografie

Magická kuřidla (Volvox globator, Praha 1998)
Slavné grimoáry minulosti (Vodnář, Praha 2000, 2008)
Mariánská zjevení z hlediska hermetismu (Vodnář, Praha 2001, 2012)
Magie (Vodnář, Praha 2001, 2002, 2008)
Pocta Morfeovi (Vodnář, Praha 2002)
Zrnka moudrosti (Vodnář, Praha 2002)
Lucifer a Lilit (Vodnář, Praha 2003, 2007)
Satanismus (Vodnář, Praha 2003)
Sedm pekelných inteligencí v proměnách faustovské magie (Vodnář, Praha 2004)
Noční vycházky (Vodnář, Praha 2004)
Magie pro pokročilé (Vodnář, Praha 2004, 2009)
Učení mistrů (Vodnář, Praha 2005, 2009)
Perličky moudrosti (Vodnář, Praha 2005)
Z čarodějovy knihovny (Vodnář, Praha 2006)
Příručka vysoké magie (Vodnář, Praha 2007, 2009)
Roj trubců lžimagických (Praha 2007, samizdat)
Faustův deník (Vodnář, Praha 2008, 2013)
Techniky magie na pozadí alchymie (Vodnář, Praha 2010)
Čaroděj Jackl, jeho doba, procesy a myši (Vodnář, Praha 2011)
Magické vystřihovánky (Vodnář, Praha 2011)
Čím se živí ghúlové? (Praha 2011, samizdat)
Kniha formulí (Praha 2011, samizdat)
Střípky moudrosti (Vodnář, Praha 2011)
Zoolatrie a zoofilie z hlediska okultního (Vodnář, Praha 2012)
Daňová přiznání vybraných obyvatel planety Marsu (Vodnář, Praha 2012)
O podobách démonů (Vodnář, Praha 2013)
Atavismy jako nástroj a prostředek magické moci (Vodnář, Praha 2014)
Hold Morfeovi (Vodnář, Praha 2015)
Magie v zrcadle vědy a pseudovědy (Vodnář, Praha 2016)
Postřehy, modlitby, stížnosti (Vodnář, Praha 2017)

Prevzaté z Adramelech 

Upravil a doplnil:

Artemius

Red circle and pentagram on a black background