Křesťanská víra jako manipulovaná pohanská historie

Křesťanská víra jako manipulovaná pohanská historie


Vedl jsem dialog se zapáleným křesťanem, který přijal Ježíše Krista. Chtěl jsem nahlédnout do jeho nitra a alespoň trochu pochopit duši skutečného křesťana. Nabídl jsem mu verzi křesťanství jako modifikaci pohanského uctívání slunce (detaily v článku níže). Byl jsem otevřený, bez předsudků… Odcházel jsem totálně dezorientován s téměř vymytým mozkem. Podle křesťanské víry jsem aktuálně pod vlivem satana, stejně jako všichni, kdo nepřijali jedinou víru. Pohanské verze uctívání slunce, jež jsou zmiňovány níže, jsou také prací satana. Jsem nositelem dědičného hříchu, jakožto vlastně celé lidstvo. Následují ve zkratce informace, které jsem se dozvěděl:

Jsem hříšník, protože Adam zhřešil.

Ježíš Kristus byl ukřižován kvůli mně, aby mě spasil.

Jsem postižen pýchou a jsem pod vlivem Satana, neboť odmítám výše zmíněný hřích.

Vlivu Satana se zbavím pouze přijetím Krista

Mysl je součást duše.

Duše po smrti odchází k božímu soudu, kde se zpovídá ze svých hříchů.

Ježíš Kristus je bůh sám ale zároveň i syn boží.

Ačkoli už nikomu nic nevnucuji a nechávám si svůj názor pro sebe, pokud se mě někdo nezeptá, snažil jsem se argumentovat. Ale narážel jsem na neprostupnou zeď tvořenou biblí a křesťanskými dogmaty.

Chápu to, nelze přijmout žádnou jinou informaci, neboť pak se začnou objevovat díry. Bible je jediný argument. Na jasné otázky křesťanství odpovídá úryvky z jednotlivých evangelií. V křesťanství není prostor pro vlastní názor. Není tam ani skulinka, přitom v jeho teorii zejí obrovské díry.

Když se občas na něco zeptám už ne tak zapáleného křesťana, tak ten pro změnu pouze krčí rameny. A vůbec se nedivím. Těžko hledat odpovědi bez bible po ruce. Odpovědi přicházejí až s vlastními zkušenostmi. Pokud chybí zkušenosti, člověk musí věřit tomu, co někde slyšel. Pokud má vlastní zkušenosti, nemusí věřit, neboť ví. Nemluvím o Satanovi, protože jsem ho nikdy neviděl. A proto se v mém životě nevyskytuje. Křesťané se Satana obávají, neboť dle jejich písma je Satan pokouší každým okamžikem.

Pro křesťany je jedinou odpovědí bible. Svět je pouze černý a bílý se zatuchlým pachem hříchu a trestu. Křesťanský bůh je trestající.

Proč to vlastně všechno píšu? Proč přikládám článek, který křesťanství osvětluje jako přirozenou formu vývoje pohanského uctívání slunce a popírá jeho jedinečnost? Proč mám s křesťanstvím takový problém? Proč jsem už na základní škole před kamarády zesměšňoval kněze, který nám přišel do třídy nabídnout víru, jako jednu z cest? Proč to pořád řeším?

Závidím snad křesťanům jejich stabilitu a neochvějnost? Toužím snad po jejich zdánlivém klidu a rozvaze? Potřebuji snad, aby i můj bůh měl tvář? Závidím jim snad to, že někam patří? Že jsou součástí nějaké velké skupiny?

Postava Ježíše Krista byla zneužita k mocenským hrám, stejně jako svého času byl Aštar Šeran zesměšněn, aby mocenské hry trvaly i nadále. Nesrovnávám tyto dvě bytosti, co do morálních hodnot, ani s jedním jsem se osobně nesetkal, jenom chci upozornit na to, že v našem světě nelze slepě přebírat prezentované informace bez vlastní zkušenosti. Vše je manipulováno, vše je lež. Pouze čistá vlastní zkušenost, prostá jakýchkoliv cizích přívlastků je ten pravý zdroj informací, ze kterého bychom měli čerpat.

MéR


Největší příběh všech dob

První část jedná o kořenech náboženství, zejména křesťanství a paradigmatech a paralelách mezi Ježíši Kristem a egyptským bohem Hórem[3] a dalších mýtických postavách z různých míst a obdobích historie[4]. Tato část taktéž dokumentuje sérii pasáží z bible, kde se snaží dokázat, že křesťanská teologie je nic víc než extrapolace předtím existujících textů a že bible není nic jiného než hybrid astrologické a teologické literatury. Uvádí různé detaily, které rozptylují evangelium o Ježíši. Avšak nekritizuje jeho vlastní argument. Například uvádí, že Hór měl 12 následovatelů (což bylo předmětem nejasností i mezi egyptology), stejně tak Buddha a Krišna, tak proč ne Ježíš?[5][6]


Slunce

První část začíná vysvětlením, jak a proč si první civilizace zosobnily Slunce jako „neviditelného stvořitele nebo boha“[7] a jak hvězdy, spojené do souhvězdí, 12 souhvězdí, jsa místem pouti „božského Slunce“, reprezentujíce „přírodní živly, které se v to dané období stávaly.“ Toto je znázorněno i graficky, zvěrokruhem (Zodiakem), který ukazuje 12 souhvězdí, 12 měsíců roku, 4 roční období, slunovraty a rovnodennosti. Tato část je též ve filmu použita, aby ukázala pohanský původ symbolu kříže.[8]


Hór

Hór, starověký egyptský bůh Slunce, je představen jako nejstarší a patrně nejpůvodnější (dochovaný) bůh, který nese mnoho společných vlastností jako někteří jiní pozdější bohové a především Ježíš Kristus.[9] Film ale nechává možné explicitní spojení na divákově bystrosti.

Diskutovaný je i vztah mezi Hórem a jeho současníkem a další mytologickou postavou, Setem.[10] Mezi Hórem a Setem, jak naznačuje film, se každé ráno odehrávala bitva, ve které Hór Seta porazil; každý večer pak Set naopak zahnal Hóra do podsvětí a země se zhostila noc. Film poznamenává, že konflikt mezi temnotou a světlem nebo dobrem a zlem je „jednou z nejprostoupenějších známých mytologických dualit“.


Porovnání Ježíše a Hóra

Postava Ježíš Horus

Narození 25.prosince(jinde začátek ledna) 25. prosince

Narození zvěstovala Hvězda východu Sirius (Ranní hvězda)

Svědci narození Tři mudrci Tři božstva Slunce

Věk „rituálu“ 12 12

Věk křtu 30 30

Následovatelé 12 učedníků 12 učedníků (sporné)

Zázraky Chodil po vodě, uzdravoval nemocné Chodil po vodě, uzdravoval nemocné

Zemřel Ukřižován na kříži Ukřižován na stromě

Posmrtná událost Vstal z mrtvých po 3 dnech Vstal z mrtvých po 3 dnech


Porovnání některých bohů

Film ukazuje Hórovy atributy jako vlastnosti společné jiným bohům.

* Attis (Řecko, asi 1200 př. n. l.) – zrozen z panny 25. prosince, na konci života ukřižován, po třech dnech vstal z mrtvých.[11][12]

* Krišna (Indie, asi 900 př. n. l.) – zrozen z panny, zvěstován „hvězdou východu“, konal zázraky, po smrti vstal z mrtvých.[13][14]

* Dionýsos (Řecko, asi 500 př. n. l.) – zrozen z panny 25. prosince, konal zázraky a po smrti vstal z mrtvých.[15]

* Mirtha (Persie, asi 1200 př. n. l.) – zrozen z panny 25. prosince, měl 12 učedníků, konal zázraky a tři dny po smrti vstal z mrtvých[16][17]


Za těmito bohy, které vypravěč rozebral zevrubněji, proběhne seznam několika dalších jmen, které mají patřit dalším mýtickým postavám (jejichž atributy se pravděpodobně shodují méně než u výše zmíněných):

Chrishna of Hundostan

Budha sakia of India

Salivahana of Bermuda

Zyulis, or Shule, alos Osiris and Orus of Egypt

Odin of the Scandinavians

Crite of Chaldea

Zoroaster and Mithra of Persia

Baal and Taut „The only Begotton of God“ of Phoeneica,

Indra of Tibet

Bali of Afghanistan

Jao of Nepal

Wittoba of the Bilingonese

Thammiz of Syria

Atys of Phrygia

Xamolxis of Thrace

Zoar of the Boanzes

Adad of Assyria

Deva Ta, and Sammanocadan of Siam

Aklcides of Thebes

Mikado of the Sintroos

Beddru of Japan

Hesus or Eros, and Bremrillah, and the Druids

Thor, son of Odin, af the Gauls

Cadmus of Greece

Hil and Feta of the Mandaites

Gentaut and Quexalcote of Mexico,

Universal Monarch of the SIbyls,

Ishcy of the Island of Formosa

Divine teracher of Plato

Homy One of Xaca,

Fohi and Tien of China

Adonis, son of the virgin lo of Greece,

Ixion and Quirinus of Rome.

Prometheus of Caucasus

Film se ptá: „Proč zrovna tyto vlastnosti? Proč 25. prosinec? Proč smrt po tři dny a poté vzestup z mrtvých? Proč dvanáct pokračovatelů?“


Ježíš

Ježíš je v Zeitgeistu prezentován jako „jeden z nejpozdnějších mesiášů.“ Film vypráví Ježíšův příběh, který je téměř totožný příběhu Hóra a dalších mytologických postav (doslova říká, že „počet podobností mezi egyptskou starověkou a křesťanskou vírou je ohromující“). Poté vysvětluje narození Ježíše ve vztahu k astrologickým událostem.


Zrození z panny

Narození Ježíše je prezentováno jako „zcela astrologické“ (založené na astronomických událostech). 24. prosince „Hvězda východu“, Sirius, vejde do přímky s třemi hvězdami pásu Orion. Tyto tři hvězdy se nazývají „Tři králové“. Přímka, tvořená Siriem a Třemi králi, protíná horizont v místě, na kterém 25. prosince vyjde Slunce. Toto má odpovídat následování tří králů hvězdu, která zvěstuje „narození“ boha (v intencích astronomie Slunce).

Panna Marie je ztělesněna souhvězdím Panna (latinsky Virgo). Starověký hieroglyf pro znamení Panny je pozměněné ‚M‘. Toto má být důvod, proč jméno matky Ježíše (ale i většiny ostatních bohů) začíná na ‚M‘ – (Ježíšova matka Marie, Adonisova matka Myra nebo Buddhova matka Maya). Souhvězdí Panny se také označuje „dům chleba“. Jeden z překladů této fráze do židovského jazyka je Bethlehém (Betlém). Film zdůrazňuje – „místo na obloze, nikoli na zemi“.


25. prosinec

25. prosinec byl již zmíněn jako společné datum narození z neposkvrněného početí mnoha mytologických postav. Film toto vysvětluje v intencích ročních cyklů Země. Od letního slunovratu dne (na severní polokouli) ubývá a Slunce se jeví jako putující na jih, opisujíce po obloze pomyslné menší oblouky. Starověcí lidé věřili, že krácení dnů a ubývání zásob úrody symbolizuje smrt. Smrt Slunce. 22. prosince však Slunce svou pouť na jih skončí tím, že dosáhne nejnižšího bodu na obloze a zůstane (resp. vrací se do něj) po následující 3 dny. Projekcí pozice Slunce na noční oblohu narazíme na souhvězdí Jižního kříže (angl. Southern Crux). 25. prosince se Slunce posune o 1° na sever, říká film, „v předzvěsti delších dnů, tepla a jara.“

Film tedy dedukuje: „Slunce (bůh) zemřelo na (Jižním) kříži, bylo mrtvé 3 dny (skončilo svou pouť), aby mohlo vstát (posun o 1° nahoru) z mrtvých a být vzkříšeno pro novou pouť.“ Film též vysvětluje, proč vzkříšení Slunce není slaveno až do jarní rovnodennosti (což je doba přibližně velikonoc) – v den jarní rovnodennosti Slunce přemůže „zlou“ noc a dnů (světla) bude přibývat.


Dvanáct učedníků

Film tvrdí, že 12 učedníků (žáků, pokračovatelů, apoštolů…) představuje 12 souhvězdí zvěrokruhu, kterými bůh (v alegorii Slunce) prochází. Také zmiňuje, že číslo 12 se v bibli objevuje poměrně běžně (12 izraelských kmenů, 12 izraelských soudců, 12 izraelských králů, 12 izraelských princezen, 12 potomků rodičů Josefa, 12 velkých patriarchů, 12 proroků, 12 let Ježíše, kdy začal svou pouť). Film doslova tvrdí: „tento text má víc co dělat s astrologií než s čímkoli jiným.“


Kříž zvěrokruhu

V této části film prohlašuje, že křesťanský kříž s kruhem okolo je pohanský[18][19] relikt středu zvěrokruhu[20], jehož úsečky (trámy kříže) protínají rok slunovraty a rovnodennostmi[21] a kruh symbolizuje koloběh Slunce jakožto dráhu, kterou v průběhu roku prochází, navštěvujíce tak všechny měsíce (potažmo souhvězdí na obloze).[22][19] Podle filmu, „figurativní život Slunce není jenom pomůcka ke sledování pohybu Slunce,“ ale pohanský spirituální symbol.[23] Film ukazuje, že Ježíš, zobrazený v raném okultním umění, je vždy vypodoben s křížem ve svatozáři za jeho hlavou.[23]

Film tuto a předchozí části shrnuje několika citacemi z bible, z nichž tvoří koherentní text dávající smysl z náboženského i astronomického úhlu pohledu: „Neboť Ježíš je Slunce. Syn Boha (pozn.: v angličtině jsou ‚syn‘ a ‚Slunce‘ homonyma), Světlo Světa[24]. Spasitel, který vstal[25] a přijde znovu[26], jako to dělá každé ráno (když Slunce vstává). Sláva boha[27], který nás brání před skutky temna (soumrakem/nocí)[28], neboť se každé ráno zrodí[29], a může být viděn chodit v oblacích[30] v nebeských výšinách[31], se svou trnovou korunou[32] (kterou podle autora filmu je symbolem slunečních paprsků).“


„Věk“ Ryb

Tato část filmu pracuje s termínem „věk“, který je četně odkazován v bibli. Definuje ho na základě jevu precese zemské osy – jako velmi pomalému krouživému pohybu zemské osy vůči okolnímu vesmíru, který opíše plný úhel každých 25 765 let (tzv. Velký rok, později Platónský rok). V intencích starověké astrologie by se dalo shrnout tak, že každých přibližně 2150 let (1/12 této periody) na den jarní rovnodennosti vstalo Slunce z jiného znamení/souhvězdí (2147 př. n. l. až 1 n. l. to bylo souhvězdí Berana, od 1 až 2148 souhvězdí Ryb (v tomto věku se nalézáme nyní) a poté souhvězdí Vodnáře). Podle filmu o precesi zemské osy věděli starověcí Egypťané „a kultury dlouho před nimi.“

Jako příklad citace souhvězdí Býka v bibli film uvádí úryvek ze Starého zákona, kdy Mojžíš sestoupil z hory a viděl své lidi uctívat zlaté tele. Jako prolínání souhvězdí Býka do jiného náboženství pak film uvádí zabití býka bohem Mithra.

Ztělesnění souhvězdí Ryb je podle filmu možno v bibli najít v mnoha případech: například zázrakem, kdy Ježíš nasytil hladový dav lidí chlebem a dvěma rybami, či skutečnost, že někteří z jeho následovatelů byli rybáři. Za jeden ze symbolů křesťanství se pokládá symbol ryby a film tvrdí, že původ tohoto symbolu je pohanský.

K Vodnáři si vybírá jeden citát z bible, ve kterém Ježíš říká: „Budu s Vámi i na konci světa.“ Film tvrdí, že správný překlad je: „Budu s Vámi i na konci věku,“ což má znamenat toliko to, že Ježíš bude ty, kdo v jeho víru věří, následovat i poté, co Slunce bude v den jarní rovnodennosti vycházet v místech souhvězdí Vodnáře.


Křesťansko-židovské náboženství

Podobně skeptický pohled má film i na Potopu světa, u které tvrdí, že je citována v mnoha starověkých textech a pochází z pramenů Epos o Gilgamešovi z doby 2600 před Kristem.


Rytiny na chrámu v Luxoru

Na základě těchto příkladů film zpochybňuje i bibli jako takovou: nazývá ji literárně-astrologickým hybridem a nachází několik o mnoho století starších pramenů (například hieroglyfy na svatyni v Luxoru či knihu mrtvých[33], odkud jsou podle autorů přepsána mj. biblická přikázání) a uvádí desítky citací, které podle autorů filmu bible z těchto pramenů převzala. V rámci přejímání a adaptace ze starších pramenů film uvádí příklad obsažený v bibli samotné – a jmenuje četné společné prvky mezi postavou Josefa ze Starého zákona a Ježíše ze Zákona nového.


Ze závěrů, předložených v první části, se film staví k velmi skepticky k existenci Ježíše Krista coby skutečné historické postavy i opodstatnění křesťanství jako takového a naznačuje, že starověké egyptské náboženství pravděpodobně tvořilo základ křesťansko-židovské náboženské koncepce. Místo svého explicitního závěru autoři citují výrok Thomase Paina z konce 18.
století:

„ Křesťanské náboženství je parodie na uctívání boha slunce, do kterého namísto něj vtělili Krista, a vzdávali mu úctu, původně vzdávanou slunci. “


Text napsal Thomas Paine, já mám na svědomí drobnou modifikaci, která rozhodně není poslední

http://www.burtosvorka.cz/about/pribeh-vsech-dob

Prevzal od
http://probuzeni.blogspot.sk/

 

VIANOCE pôvodne náležali POHANSTVU. Kresťania ale ich PRAVÝ význam, v úpornej snahe navždy ich z nášho povedomia VYKORENIŤ, zamenili za svoje vlastné DOGMY a FANTÁZIE…

Zelený STROM v dávnovekej minulosti symbolizoval ZROD nového ŽIVOTA súčasne so ZRODOM nového SLNKA, ktoré sa už nachádzalo vo fáze DORASTANIA, nakoľko 21. Decembra nastal ZIMNÝ SLNOVRAT. Oslava ZRODU SLNKA pritom pripadla na 25. December.

„Deň zimného slnovratu patril v minulosti k najväčším sviatkom v roku a spájal sa s rituálmi, ktoré mali človeku zabezpečiť zdravie, silu, odvrátiť nešťastie a choroby od rodiny. Ľudia si na začiatku zimy vysväcovali príbytky a hospodárske budovy, uctievali si zvieratá, privolávali hojnú úrodu a vyháňali z domov zlých duchov. Dievčatá sa venovali ľúbostným čarám, ktoré im mali zabezpečiť dobrý vydaj. K zvykom patrilo uzmierovanie rozhádaných susedov. Nový rok sa nemal začínať hádkami a zlobou.“

 

Dnešné Vianoce sú zmesou SYMBOLOV rôznych dôb, no v žiadnom prípade sa NEJEDNÁ o symboly KRESŤANSKÉ lež PRED-KRESŤANSKÉ…


Upravil
Artemius

Späť na Prečo Kresťanstvu vládne Diabol