Parkinsonova choroba

Parkinsonova choroba (400x264) 1aParkinsonova choroba, velmi odborně pak hypertonicko-hypokinetický syndrom, je progresivní neurodegenerativní onemocnění centrálního nervového systému. Znamená to, že jde o chronické onemocnění zhoršující se v čase. Postižena je ta část nervového systému, která má na starosti především pohybové schopnosti. Příznaky onemocnění jsou známy již od starověku, nemoc byla ale popsána a přesněji specifikovaná až v roce 1817 londýnským lékařem Jamesem Parkinsonem.


Parkinsonova choroba

Onemocnění je zpočátku jen velmi těžce diagnostikovatelné. Dochází například jen k drobnému třesu jedné ruky, ale v průběhu času k velmi závažným poruchám nejen pohybovým. Parkinsonova choroba je typická pro vyšší věk, většinou se první příznaky nemoci poprvé objevují ve věku 50 – 65 let, postihuje asi 1% populace v této věkové kategorii. Jen ve velmi ojedinělých případech byla nemoc popsána u pacientů mladších 40ti let. Parkinsonova choroba je o něco častější u mužů než u žen.


Parkinsonova choroba je jako mnoho progresivních chronických onemocnění nevyléčitelná. Někdy se ve spojení s Parkinsonovou chorobou používá slovo parkinsonismus. Parkinsonova choroba je vlastně forma parkinsonismu, což je slovo obecnější, vyjadřuje soubor příznaků, které ale mohou být přítomny i u jiných nemocí než je právě Parkinsonova choroba.


Příčiny vzniku Parkinsonovy choroby

Pohybová aktivita člověka je řízena mimo jiné z malé části mozku zvané bazální ganglia. K bazálním gangliím řadíme nucleus caudatus (ocasaté jádro), nucleus lentiformis(čočkovité jádro), které je složeno z putamen a globus pallidus. Jedná se o velká jaderná seskupení pod pláštěm mozkové kůry. Funkčně se k bazálním gangliím řadí ještě nucleus subthalamicus (Luysi), substantia nigra a nucleus ruber, které anatomicky patří do středního mozku. Na první pohled se zdá tato část mozku anatomicky velmi složitá, ale podstatné je, že u Parkinsonovy choroby dochází k poškození globus pallidus a substantia nigra.


Při této nemoci dochází postupně k úbytku nervových buněk v těchto oblastech. Za normálních okolností tyto buňky produkují důležité látkydopamin a acetylcholin, které zajišťují správný přenos informací mozkem a mozkovými buňkami. V případě postižení Parkinsonovou chorobou dochází ke snížené produkci dopaminu, dojde k nerovnováze při přenosu informací a pacient pomalu přestává být schopen ovládat a kontrolovat svůj pohyb.

Příčiny vzniku Parkinsonovy choroby jsou neznámé, ale některé studie poukazují na dědičnost a vliv vnějšího prostředí. U několika případů existuje podezření na vliv virové infekce nebo účinek toxinů jako jsou pesticidy, oxid uhelnatý nebo mangan. U naprosté většiny nemocných jsou ale příčiny vzniku neznámé. Nutné je vždy správně diagnostikovat Parkinsonovu chorobu, protože jak bylo řečeno výše, symptomy Parkinsonovy choroby řadící se k parkinsonismu, mohou být přítomny u řady jiných onemocnění jako je Alzheimerova choroba, amyotrofická laterální skleróza, Creutzfeld-Jakobova choroba (nemoc šílených krav), Wilsonova choroba nebo Huntingtonova choroba a v případě jiných nemocí by pak léčba mohla být úplně odlišná.


Průběh a příznaky Parkinsonovy choroby

Příznaky Parkinsonovy choroby nejsou u všech nemocných stejné, mohou být tedy velmi individuální. V počátcích onemocnění lze někdy jen velmi obtížně najít nějaké postižení, proto je snadné dlouho nemoc přehlížet. Parkinsonova choroba se velmi často objevuje pouze na jedné polovině těla a zhoršuje se na této polovině viditelněji i v době, kdy se objeví příznaky také na druhé polovině těla.



Typické příznaky Parkinsonovy choroby

  • třes
  • zpomalení pohybu
  • svalová rigidita – svalová ztuhlost
  • zhoršení rovnováhy
  • ztráta aického pohybu
  • zhoršující se mluvení
  • poruchy psaní


Parkinsonova choroba (400x267) 2V případě zpozorování některých z těchto příznaků je na místě vyhledat lékaře, aby bylo možné co nejrychleji zjistit, zda opravdu jde o Parkinsonovu chorobu nebo o jiné onemocnění. Onemocnění velmi komplikuje život pacienta. Příkladem komplikovaných životních situací je neobratnost, stavy tzv. vypnutí, kdy nemocný není schopen samovolně nastartovat pohyb, nemocní mají potíže s komunikací, artikulací. Typický je bezvýrazný obličej, tzv. maska. Za ní se ale schovává velmi často inteligentní jedinec.

Pro lepší vcítění se do nemocného se často používá představa procházky po písčitém pobřeží. Zdravý člověk lehce bezstarostně prochází po pevném mokrém písku na okraji moře, kdežto nemocný Parkinsonovou chorobou se brodí po pás ve vodě. Zpočátku stačí v tempu zdravému, ale postupně se unavuje, chůze je čím dál obtížnější.


Diagnostika Parkinsonovy choroby

Zjištění, zda opravdu jde o Parkinsonovu chorobu, je často velmi složité, obzvláště v časných stadiích onemocnění. Uvádí se, že až 40% nemocných není správně diagnostikováno a léčeno. Velmi často jsou příznaky zaměňovány s příznaky jiných nemocí. Příkladem je třes, který typický pro stresové situace. Pokud nemocný přijde do ordinace lékaře a uklidní se, sedne si, třes vůbec nemusí být znatelný. Mizí také ve spánku. Často lékaři přisuzují příznaky pouze obyčejnému stárnutí. Někteří lékaři naopak diagnostikují Parkinsonovu chorobu pouze na základě přítomnosti třesu, ale je to chyba, protože až 1/3 nemocných třesem vůbec netrpí.


Pro diagnostiku neexistují žádné spolehlivé krevní testy ani jiné laboratorní testy. Vhodné je využití CT (počítačové tomografie) nebo MRI (magnetické rezonance), které mohou spolehlivě odhalit jiná onemocnění se stejnými příznaky. Nutné je vždy zjistit veškeré příznaky, vyptat se pacienta na minulost, kdy potíže začaly, co ho trápí nejvíce, zda trpí depresemi, zda užívá nějaké léky a jaké, zda byl vystaven nějakým chemikáliím, jaká je jeho tělesná aktivita, zda je nějak omezena atd. Dalším krokem je vyšetření soustředění se na věc, funkční zkouška mozku (paměť, reakce s reflexy, koordinace, svalová síla, mentální funkce apod.). Precizní diagnostika je základem pro správnou léčbu nemoci. Nutná je také zkušenost lékaře s podobně nemocnými (nejlépe zkušený neurolog).


Léčba Parkinsonovy choroby

Jak už bylo zmíněno, Parkinsonova choroba je nevyléčitelnou nemocí. To ale neznamená, že neexistují léky, které umí alespoň částečně řešit některé symptomy spojené s nemocí nebo popřípadě onemocnění zpomalit a usnadnit nemocným život s touto nemocí. Některé léky jsou schopny dramaticky zmírnit nepříznivé příznaky. V některých případech je mimo farmaka možné i chirurgické řešení. Velmi vhodná jsou také pravidelná aerobní cvičení, rehabilitace a změna životního stylu. Důležitá je také fyzioterapie zaměřená na rovnováhu a protahování těla. Farmakologická léčba většinou pomáhá při řešení potíží s poruchami chůze, pohybu, třesů, kdy lék zvyšuje přítomnost dopaminu v mozku. Bohužel postupně léky zabírají méně a méně.


Nejúčinnějším lékem v léčbě Parkinsonovy choroby je levodopa. Jde o lék, který se po dosažení mozkové tkáně mění na potřebný dopamin. Levodopa se kombinuje s carbidopou nebo benserazidem, které chrání levodopu, aby fungovala, tak jak má v mozku a nedošlo k její přeměně na cestě k mozku. To by pak mohlo způsobit například zbytečné zvracení. Dalším nežádoucím účinkem krom zvracení je snížení krevního tlaku s pocity malátnosti až mdloby. Dlouhodobé užívání léku s progresí onemocnění znamená snížení účinku. V případě užití příliš vysoké dávky levodopy se mohou objevit nedobrovolné pohyby nebo záškuby.

Další skupinou léků používaných k léčbě jsou agonisté dopaminu, ale nemají takové účinky jako levodopa. Je možné jejich kombinované užití s levodopou, mohou tak zajistit, že účinek levodopy vydrží delší dobu. K agonistům dopaminu řadíme pramipexol a ropinirol. Injekčně je pak možno použít apomorfin. K nežádoucím účinkům agonistů patří halucinace, otoky, ospalost, zvýšení libida, tendence k riskování a zvýšenou chuť k jídlu se vznikem nadváhy nebo až obezity. V případě zjištění těchto nežádoucích účinků je nutné ihned informovat lékaře.

Jak bylo zmíněno, další možností je chirurgický zákrok. Možná je tzv. hluboká mozková stimulace. Při tomto zákroku jsou do mozku implantovány elektrody, které stimulují specifická místa mozku. Generátor impulzů je podobně jako u kardiostimulátoru implantován pod kůži na hrudníku. Impulzy jsou z generátory zaslány do elektrod v mozku a dochází ke stimulacím, díky kterým může dojít k zásadním zlepšením pohybových schopností nemocného. Rizikem zákroku je zanesení infekce do operační rány, krvácení nebo vznik sraženin v mozku s infarktem poškozené tkáně. Tato metoda se využívá především u nemocných, u kterých levodopa nepomáhá řešit obtíže.


Komplikace a další příznaky u Parkinsonovy choroby

Kromě již zmíněných příznaků Parkinsonova choroba přináší další komplikace. U poměrně vysokého počtu nemocných se postupně rozvine demence nebo poruchy myšlení. Většinou k nim dochází až v pozdějších stadiích onemocnění. Problémem je, že tyto komplikace nereagují dobře na léčbu. Další komplikací může být vznik depresí. Deprese jsou léčitelné běžnými antidepresivy, které mohou pomoci se smířením se s nemocí a bojem s ní. Dalšími přidruženými symptomy mohou být vznikající pocity strachu, ztráta motivace apod. Nemocní často trpí poruchami spánku (časté buzení, brzké vstávání, zvýšená únava během dne). Potíže jsou opět řešitelné léky. K dalším obtížím pak řadíme poruchy močení s únikem moči nebo zácpa.



Prevence vzniku Parkinsonovy choroby

Jelikož příčina vzniku nemoci je ve většině případů neznámá, je prevence velmi složitá až nemožná. Některé výzkumy uvádějí, že kofein obsažený v kávě, čaji nebo kole by mohl snižovat riziko vzniku Parkinsonovy choroby. Dále zelený čaj by mohl vznik nemoci omezit. Bohužel neexistuje dostatek důkazů pro toto tvrzení, proto je vhodné se držet základů pro zdravý životní styl jako je:

  • nekuřáctví
  • střídmá konzumace alkoholu
  • dostatek spánku a pohybu
  • konzumace ovoce a zeleniny s dostatečným přísunem vitamínů a minerálů



Zdroj: www.spektrumzdravi.cz