Co znamená slovo meditace? Toto slovo vzniklo z latinského „meditatio“, které znamená „rozjímání“. Meditace je známý způsob, jak poznat svou vlastní podstatu a lépe porozumět sám sobě. Utišením své mysli a správným soustředěním pozornosti do svého nitra objevujeme klid, harmonii a radost, které se mohou stát trvalou součástí našeho života.
Meditace by neměla být útěkem od každodenních povinností, ale prohlubuje důvěru v naše vlastní schopnosti, obohacuje náš pohled na svět a dává nám vnitřní sílu přijmout jej v jeho mnohotvárnosti i s jeho nedokonalostmi
Proč vlastně meditujeme?
Meditujeme, protože tento svět nás ve své podstatě nemůže nikdy naplnit. Jsme stále odkázáni na milost negativním silám, které jsou kolem nás: žárlivosti, strachu, pochybám, starostem, úzkostem a beznaději. Pouze prostřednictvím meditace můžeme získat mír, božský mír. Když ráno meditujeme z plné duše a dosáhneme míru na jedinou minutu, pak tato jediná minuta míru prostoupí celý náš den. A je-li naše meditace meditací nejvyššího stupně, dosáhneme skutečného hlubokého míru a klidu. Meditace je vhodná, pokud chceme vrůst do světla a naplnit se ve světle.
Pokud cítíme, že jsme spokojeni s tím, co máme a co jsme, pak nemusíme vcházet do oblasti meditace. Důvodem, proč vstupujeme do meditace je vnitřní nespokojenost. Cítíme, že je v nás cosi zářivého, cosi nesmírného, cosi moudrého. Cítíme, že toto velmi nutně potřebujeme a hledáme k tomu přístup – například prostřednictvím meditace.
Meditace by neměla být útěk před světem
Meditujeme-li jen proto, abychom utekli ze světa a zapomněli na své trápení, není to správná meditace. Jestliže vstoupíme do duchovního života kvůli svému vnějšímu zklamání či nespokojenosti, pak nejspíše v duchovním životě nesetrváme. Dnes nebyly uspokojeny mé tužby; jsem tedy nespokojený se světem. Ale zítra řeknu: „Pokusím se znovu. Nyní snad budu spokojen.“ Ale nakonec ucítíme, že život plný tužeb nás nikdy neuspokojí; pocítíme potřebu vstoupit do vnitřního života. To je aspirace.
Co je meditace? Meditace je lidské sebeprobuzení a boží sebenabízení. Když se setká lidské sebeprobuzení a boží sebenabízení, stane se člověk nesmrtelný ve světě vnitřním a Bůh naplněn ve světě vnějším.
V životě aspirace chceme pouze Boha. Jestliže chceme Boha upřímně, pak On nám přirozeně sám Sebe dá. Ale učiní tak Svým vlastním způsobem a ve Svůj vlastní čas. Když meditujeme s upřímným přáním určitých kvalit, budeme spokojeni i tehdy, když nám je Bůh nedopřeje. Prostě si řekneme: „On ví nejlépe. Nyní ještě nejsem připraven. Ale On mi je určitě dá v den, kdy budu připraven.“ V životě to nejsou jen naše touhy, které nás uspokojují; je to naše aspirace. Aspirace sama o sobě je naším uspokojením.
Vědomá práce na sobě
Meditací si nemůžeme přitáhnout duchovní světlo za každou cenu. Když samo sestoupí, pouze silou naší aspirace jej můžeme přijmout. Jestliže se snažíme přitáhnout více světla, než jsme schopni přijmout, naše vnitřní nádoba se rozbije. Jak toto světlo shůry přijmeme? Jak rozšíříme své vědomí tak, aby se zvýšila naše schopnost přijímat? Odpovědí je meditace.
Meditace neznamená pouze pět nebo deset minut sedět. Vyžaduje vědomé úsilí. Musíme přimět mysl ke ztišení a klidu. Zároveň musí být bdělá, aby nedovolila vstoupit rozptylujícím myšlenkám nebo touhám. Když dokážeme mysl přimět ke klidu a tichu, ucítíme, jak v našem nitru svítá nové tvoření. Je-li mysl prázdná a klidná a celá naše bytost se stává prázdným plavidlem, může naše vnitřní bytost vyzvat nekonečný mír, světlo a blaho, aby vstoupilo do plavidla a naplnilo jej. To je meditace.
Meditace je jazykem Boha. Chceme-li vědět, jaká je Boží Vůle v našem životě, chceme-li, aby nás Bůh vedl, formoval a naplnil se v nás a skrze nás, pak je meditace jazyk, který musíme užít.
Pokud si myslíme, že to jsme my, kdo se snaží meditovat, pak se meditace zdá komplikovaná. Ale skutečná meditace není prováděna námi. Je prováděna naším vnitřním Pilotem, Nejvyšším, který stále medituje v nás a naším prostřednictvím. My jsme pouze plavidlo a Jeho necháváme, aby nás naplnil celým Svým Vědomím. Začínáme se svým osobním úsilím, ale jakmile jdeme hlouběji, vidíme, že to není naše úsilí, které nám dovoluje vstoupit do meditace. Je to Nejvyšší, jenž medituje v nás a skrze nás s naší vědomou bdělostí a souhlasem.
Každá lidská duše má svůj způsob meditace. Můj způsob meditace nebude vyhovovat vám a váš způsob meditace nebude vyhovovat mně. Je mnoho hledajících, jejichž meditace není plodná, protože neprovádí meditaci, která je pro ně vhodná. Jestliže nemáte duchovního mistra, který vás může vést, musíte jít hluboko dovnitř a získat meditaci z nejvnitřnějších skrýší svého srdce.
To je pro začátečníka velmi obtížné. Musíte jít hluboko, hluboko dovnitř a pozorovat, zda uslyšíte hlas, myšlenku anebo představu. Poté musíte vejít hluboko do tohoto hlasu či myšlenky a sledovat, zda vám dává pocit vnitřní radosti nebo míru, kde nejsou žádné otázky, problémy ani pochybnosti. Pouze tehdy, když získáte takovýto pocit, poznáte, že hlas, který jste slyšeli, je pravým vnitřním hlasem, jenž vám bude pomáhat ve vašem duchovním životě. Máte-li však učitele, který je realizovanou duší, jeho tichý pohled vás naučí jak meditovat. Mistr nemusí navenek vysvětlovat, jak meditovat, nebo vám dávat zvláštní techniku meditace. Bude na vás jednoduše meditovat a vnitřně vás učit meditaci. Vaše duše vstoupí do jeho duše a bude se učit od ní. Všichni skuteční duchovní Mistři učí meditaci v tichu.
Konečným cílem meditace je vytvoření našeho vědomého spojení s Bohem. Všichni jsme Boží děti, pouze nyní necítíme vědomou jednotu s Bohem. Někdo může věřit v Boha, ale tato víra není skutečností v jeho životě. On pouze věří v Boha, protože nějaký světec, jogín nebo duchovní Mistr řekl, že Bůh je, anebo protože četl o Bohu v duchovních knihách. Jestliže však cvičíme meditaci, přijde den, kdy si vytvoříme vědomou jednotu s Bohem. Tehdy nám Bůh dá nekonečný mír, nekonečné světlo a nekonečnou blaženost a my vrosteme do tohoto nekonečného míru, světla a blaženosti.
Sestavil: Václav
Zdroj: http://www.srichinmoy.org/czech