Život šamana

Život šamana

Šamanismus (400x267)Tajemná životní zkušenost a dlouholeté vzdělání v  oboru jim umožňují to, co jiní lidé neumějí. Dokážou se soustředit s intenzitou, jaké ostatní obvykle nejsou schopni. Umí snášet často vyčerpávající tělesnou námahu šamanských stavů. Jsou schopni svou extázi ovládat. Přitom dokážou také kontrolovat síly, kterým nerozumíme a snad ani nechceme rozumět.

Šamani hrají dodnes důležitou roli v životě tisíců lidí na celém světě. Podrobnosti jednotlivých rituálů se od sebe často značně liší, ale jejich podstata je vždy stejná. S pomocí různých technik, často některé halucinogenní drogy, se dostává do extatického stavu, který mu umožňuje komunikovat s přízraky a odcházet do jiných dimenzí. To předpokládá zážitek, který se radikálně odlišuje od životní zkušenosti ostatních. Umožňuje mu to vnímat svět, jak jej obyčejní lidé nemohou vidět. Pokud to tak skutečně je, jakým způsobem tohoto stavu vědomí dosahují například Sibiřané


Předurčení

Jen vlastní vůlí se nikdo šamanem nemůže stát. Ať už budoucí šaman zdědí své nadání po mrtvém dědečkovi, nebo jej osloví bůh či duše některého z jeho mrtvých předchůdců, je ke svému povolání vyvolen tajemnou silou. K šamanství je předurčen bez ohledu na své přání. A často se mu do toho opravdu nechce. Stane se sice osobou důležitou pro celý kmen, ale už nikdy nebude obyčejným Jakutem nebo Evenkem. Ostatní jej sice budou potřebovat, ale také se nejspíš budou jeho tajemných schopností trochu bát. Možná budou jejich odraz hledat i v tom, jak vypadá. Například Čukčové poznávají šamana podle nezvykle lesklých očí, které nesledují ty, s nimiž vyvolený právě hovoří. Vždy se dívají někam za ně, kde vidí jiný svět, svět bohů a duchů.


Od svého okolí se takový adept ostatně odlišuje už v dětství. Bývá to obvykle samotář, který tráví dlouhé hodiny sám se sebou mimo tábor. Děti se mu nejspíš smějí. Nejdřív jej přestanou zvát ke svým hrám a pak už si ho vůbec nevšímají. Jemu to ani moc nevadí. S blížící se dospělostí obvykle těžce onemocní, někdy dokonce trpí epileptickými záchvaty. Během této nemoci prožívá první vize. Při takových stavech vnímá realitu, která ho obklopuje, jako prostor obydlený nehmotnými bytostmi, které jej zasvěcují do tajemství souvisejících s jeho budoucím posláním.

Velký sibiřský šaman Dyukhade o svém vyvolení vyprávěl takto: „Stal jsem se šamanem ještě předtím, než jsem se narodil. Mé matce se zdál sen, že příští narozené dítě bude šaman. Pak otěhotněla. Když jsem vyrostl, onemocněl jsem a tři roky churavěl. Během dlouhé nemoci mě duchové vláčeli různými tmavými místy, máchali mě ve vodě, pálili v ohni. Na konci třetího roku jsem pro okolní svět zemřel a proležel tři dny bez jediného pohnutí. Třetího dne, když už mě chtěli pohřbít, jsem se konečně probral k životu. V těchto třech dnech proběhlo mé zasvěcení. Dosáhl jsem středu moře a uslyšel hlas: Svůj dar získáš od Pána vod.“


Extatické stavy

Samotné vize však z nikoho šamana neudělají. Musí své stavy ovládnout. Následuje proto dlouhé období, ve kterém se učí tradiční techniky, mytologii a tajný šamanský jazyk. Tradiční techniky ho naučí, jakými prostředky se může dostat do transu a jakým způsobem jej může zvládnout. Právě v transu je totiž šaman schopen komunikovat s duchy a překonávat hranice jiných světů. Jen v extázi může podnikat tyto mystické cesty. Během obřadů napodobuje putování na nebesa a sestupy pod zem symbolickým výstupem na kůl či otesaný strom.


Schopnost pohybovat se v jiném světě úzce souvisí také s léčitelskými schopnostmi, které jsou šamanům připisovány. Podle Sibiřanů má každá nemoc duchovní původ. Tělo může ovládnout zlý duch, nebo jej může opustit vlastní duše. Šaman je v těchto věcech odborník na slovo vzatý. Jen on může zatoulanou duši přivést zpět, jen on může bojovat s neviditelným nepřítelem. Při svých prvních vizích je budoucí šaman často při pohledu na orgány oddělené od jeho vlastního těla zasvěcován do tajemství nemocí, které se v nich mohou usídlit.

Co se děje v duši šamana při extatických stavech? Co se odehrává před jeho vnitřním zrakem? Při transu, do kterého se dostává tancem, rytmickým zpěvem a často za přispění nejrůznějších drog, je vnímání okolí silně omezeno. Šaman se soustředí na svůj vnitřní svět. Šamanský trans, který se často projevuje třesavkou, omdléváním, husí kůží, křečemi, pěnou u úst a skelným pohledem, nezasvěcený divák často považuje za posedlost. Je tu však podstatný rozdíl: šaman svou extázi dokonale ovládá dokonce i v případě, že se podobá epileptickému záchvatu. Lidé si ho neváží kvůli nemoci nebo hysterickým stavům, ale naopak kvůli jeho síle.

Aby mohl komunikovat s bytostmi v jiném světě, musí šaman ovládnout také jejich tajemnou řeč. Velmi často napodobuje zvířecí zvuky. To, že porozumí jazyku zvířat, znamená poznání tajemství Přírody. Podivné výkřiky a pohyby připomínající zvuky a pohyby zvířat symbolizují při seanci proces převtělování ve zvíře. Při každém obřadu tedy znovu vstupuje do svého mystického těla. Tato identita mu mimo jiné umožňuje předvídat budoucnost a vidět na dálku. Jeho síla odpovídá síle ducha – ochránce. Za silného ducha bývá považován kůň, orel, los nebo medvěd.


Síla extáze

Šaman je podle víry přírodních národů schopen vnímat svět kolem sebe v úplně jiných dimenzích než obyčejní smrtelníci. Jemu připisované dovednosti nemusíme vidět až v tak tajemném světle, i když jsme podobnou výjimečnost zvyklí oceňovat spíše v jiných oborech. Mozarta nebo Einsteina pokládáme za geniální. Nepochybujeme o přirozenosti jejich nadání.


Kde je původ specifických schopností, které Sibiřané připisují svým šamanům? Na to, jak různých podob dosáhl tento fenomén ve velmi vzdálených koutech světa, jsou některé projevy až překvapivě shodné. Například způsob, kterým se projevuje vyvolení budoucího šamana. Takový člověk obvykle prožil vážné tělesné či psychické trauma, ze kterého se dokázal sám vyléčit působením záhadných sil.

My, Středoevropané 21. století si léčení představujeme trošku jinak. Co nám však dává právo pochybovat o této pradávné tradici? Existenci takových jevů, pro které nemá současná věda vysvětlení, přece nikdo z nás nepopírá. Snad každý z nás překonal během svého života limity každodenního vnímání reality, nebo vystoupil z příliš úzkých hranic vlastního Já.


Zdroj: www.magazin2000.cz