Učení mravenčího ducha

Učení mravenčího ducha

WEB_Učení mravenčího ducha_Pablo_Amaringo


Profesor Luis Eduardo Luna v jednom zo svojich vysoko prínosných diel uvádza:
Při svých návštěvách v peruánské Amazonii jsem o ayahuasce mluvil nejen s vegetalisty, ale i s jinými lidmi, kteří měli přímou zkušenost s tímto nápojem.

Neměl bych se bránit pokušení shrnout zde případ jakési šamanské iniciace osoby, jejíž jméno nesmím odhalit. Tento člověk je velmi vzdělaný muž okolo pětatřiceti let. Narodil se v horách. Jeho příběh považuji nejen za fascinující, ale také osvětlující. Jedná se totiž o dobrý příspěvek k pochopeni zkušenosti noviců, kteří dodržují pravidla spojená se šamanskou iniciaci. Jeho příběh začíná následovně:


V době, kdy se udál můj příběh, jsem již měl s ayahuaskou jisté zkušenosti. Měl jsem jí se starým mužem v oblasti kolem řeky Yavarí a poté v Pucallpě a na mnoha jiných místech kolem řek Ucayali a Putumayo. Bylo mi tenkrát dvaadvacet let. Byl jsem jako ty. Vždycky jsem se na každém místě ptal, jestli je tam osoba, která něco o této rostlině ví.

Nejlepší vegetalisté jsou obvykle ti, kteří žijí daleko od měst, protože mají rádi samotu.

Jednoho dne jsem odešel rybařit a lovit do oblasti kolem řeky Nanay a jejích přítoků. V malém městě zvaném San Antonio, kde žili poslední iquitosští indiáni Aukové (Aucas), jsem potkal ženu, která tvrdila, že toho ví o rostlinách velmi mnoho. Vzala si muže, jenž se brzy poté stal nejlepším lovcem mezi příslušníky tohoto kmene. To proto, že tato žena svého muže naučila, jak před lovem provádět bylinné koupele tak, aby jeho tělo nasáklo pachem džungle a zvířata před ním neutekla.

Do tohoto města jsem přijel právě během karnevalu. Hned po skončení slavnosti zemřela stará žena. Místní lidé ctili zvyklosti. Tancovali kolem palmy aguaje, pak kolem ní udělali oheň a porazili ji. Říká se, že na začátku byla země pouští. Byla zde pouze jedna malá oáza, kde rostla palma aguaje. Jeden z bojovníků kmene měl sen, ve kterém viděl, jak by se měla připravovat ayahuasca. Vzal si ayahuasku a ve vizích porozuměl, že by měla být poražena palma aguaje. Pomaloval si tělo a tančil kolem palmy. Jak palma pomalu padala k zemi, stávala se větší a větší. Hlavní kmen se stal Amazonkou a větve jejími přítoky.

Lidé shromáždění kolem těla staré ženy si navzájem vyprávěli příběhy. Čas od času nad ní truchlili za pomoci svých icaros. Kdosi mi řekl, že v oblasti žije starý muž, který je velmi dobrý vegetalista (banco). Naslouchal jsem těmto příběhům dál. Poté jsme se spolu s jinými lidmi rozhodli, že poplujeme k řece Chambira, která se nachází v horském pralese, a tudíž její tok velmi kolísá. Když však alespoň jeden den silně prší, je v řece dosti vody a vytvářejí se na ní jezírka. Pluli jsme po hlavním toku a na malých kánoích jsme rybařili. V noci jsme každý ve své kánoi spali. To kvůli bezpečí. Svou loďku jsem však na noc nepřivázal a ráno jsem zjistil, že ji proud žene pryč po řece. Byl jsem znepokojen, ale tušil jsem, že nejsem daleko od hlavního toku. Naštěstí jsem měl rybářský prut, takže se mi podařilo s lodí jakžtakž manévrovat. Pokoušel jsem se najít cestu ven. Ale hodiny ubíhaly a já nemohl cestu zpět najít. Byl jsem ztracen v labyrintu jezírek.

Náhle jsem spatřil rybařícího muže. Přiblížil jsem se a zeptal se ho, kde je hlavní tok. Muž mi ukázal cestu zpět. Když jsem pádloval pryč, zčistajasna na mě zavolal mým jménem. Byl jsem zděšen. Mou myslí prolétlo několik myšlenek. Chtěl jsem prchnout, ale uklidnil jsem se, a vrátil jsem se zpět k muži. Zeptal jsem se ho: „My se známe?“ „Ano, znám tě.“ Pak mi vyprávěl mnoho zajímavých věcí z mého vlastního života a věděl i to, že se zajímám o ayahuasku. Pozval mě, abychom se setkali na stejném místě o několik dní později. Přijal jsem.

Vrátil jsem se do San Antonia a vyprávěl místním lidem o setkání se starým mužem. Řekli mi, že to byl určitě člověk, o kterém mi předtím vyprávěli, že je to onen velký vegetalista. Lidé mu přezdívali prorok Daniel (El Profeta Daniel). Tvrdili, že toho opravdu hodně zná.

Prodal jsem všechny nalovené ryby, nakoupil potřebné jídlo a odjel se vším, co budu potřebovat; na očekávané setkání. Don Daniel mi tvrdil, že nepotřebujeme žádné z věcí, které jsem nakoupil. Pádlovali jsme po celý den. Poté jsme ukotvili své kánoe a tři dny putovali džunglí, až jsme došli na překrásné místo, jedno z těch, co se nazývá supay chacra a je velmi mocným místem.

Zhotovili jsme si přístřešek a několik dní zde zůstali. Byl jsem trochu netrpělivý. Zvědavě jsem se vyptával, kdy budeme pít ayahuasku. „Ta doba přijde,“ odbyl mě. Mezitím uběhl celý měsíc. Během té doby mě učil mnoho věcí o džungli a o svém vidění života a smrti. Po celý ten čas jsem měl mnoho snů, které jsem donu Danielovi ihned vyprávěl.

WEB_Učení mravenčího ducha_pablo-amaringo_visionario


O tři měsíce později mi řekl, že přišel čas na pití ayahuasky. Nasbíral liánu a listy rostliny chacruna. Obě rostliny vařil dvacet čtyři hodin, dokud se z vývaru nestala pasta. Poté se mě zeptal: „Které zvíře na tebe za dobu, co jsme tady, udělalo největší dojem?“ „Isula,“ odpověděl jsem (isula je druh velkého mravence).

Vzali jsme ayahuasku. Můj společník začal tančit a provádět mohutné skoky, což bylo pro mě zcela nepochopitelné vzhledem k jeho vysokému věku. Začal jsem pociťovat účinek ayahuasky. Cítil jsem bolest v zádech, jako by mi něco chladného projíždělo páteří směrem k hlavě. Poté jsem pro změnu cítil jakousi explozi a uviděl myriádu barev. Pak jsem zase ucítil svrbění, které probíhalo směrem dolů do paty. Náhle jsem spatřil sebe sama, jak před sebou sedím. Dostal jsem strach, ale don Daniel začal třást svým chřestítkem (schacapa) kolem vrcholku mé hlavy a já cítil, že velmi rychle cestuji tmou, až jsem najednou dorazil na osvícené místo.

Porozhlédl jsem se kolem. Pak jsem spatřil okolo sebe klubko hadů. Zaujal jsem obranné postavení, jak mě ho učil don Daniel. Vedle hadů jsem spatřil mravence isula. Zpozoroval jsem, že mravenec nebyl o nic menší než hadi a že ti hadi jsou vlastně zemní červi a že i já jsem se vlastně zmenšil. Od mravence proudilo množství energie, jež mě uklidňovala. Také jsem zpozoroval, že něco bylo v dáli za mnou ozářeno. Komunikovali jsme určitým druhem vizuální trojdimenzionální řeči. Mravenec mě pozval na projížďku a k sobě na návštěvu.

Když mravenec šplhal vzhůru po stromě, kde žil, ze stromu vyšla nějaká lepkavá substance, která mi pomáhala při šplhání. Později jsem se naučil, že k této substanci se přidává prach a pyl a časem se z ní stává ayahuasková liána, která je velmi odolná a v džungli široce používaná ke stavbě domů.

Mravenec mi vyprávěl v tomto zvláštním jazyce spoustu příběhů. Říkal, že před několika tisícovkami let byli mravenci inteligentními bytostmi. Pak se však udála velká katastrofa, při které padající asteroidy zničily jejich města. Mravenci se stávali menšími a menšími, ztratili všechny intelektuální kvality a obrazotvornost a stali se jakýmisi roboty.

Po tři měsíce jsem žil mezi dvěma realitami. Někdy jsem byl spolu s mravenci, jindy zase s donem Danielem. Ale bylo pro mně zcela běžné pohybovat se mezi těmito dvěma světy. Byla to pro mě téměř reálná záležitost. Čas strávený s mravenci byl jako bytí s přáteli.

Jednoho dne mi mravenec řekl: „Leťme.“ Já mu odpověděl: „Vždyť ani ty, ani já nemáme křídla.“ Vyšplhal jsem se mu na záda a mravenec skočil ze stromu a my jsme padali dolů a jemně dosedli na zem. Mravenec mi pak věnoval poslední pohled, otevřel se mu zadeček a z něho se vynořila drobounká rostlina chacruna.

Don Daniel mi řekl, že to byl signál, abych se vrátil do svého světa,

Řekl mi, že se v budoucnu opět setkáme. Po šesti měsících jsem tedy opět vyšel z džungle ven.

V tomto příběhu je několik zajímavých prvků. Zaprvé představa zvířete-učitele, která se též objevila v případě iniciace dona Josého. Během mého prvního terénního výzkumu jsem potkal mladého muže, který dodržoval přísnou dietu, a zeptal jsem se ho, kdo je jeho učitelem. „Jestřáb,“ řekl mladý muž. Bohužel v té době jsem si vůbec neuvědomoval význam jeho odpovědi a později už jsem neměl příležitost se ho dále vyptávat. Později uvidíme, že určitá zvířata se mohou stát pomocnými duchy vegetalistů.

Jiným zajímavým momentem v příběhu onoho muže je myšlenka, že mravenci byli kdysi inteligentními bytostmi. To souhlasí s idejemi amazonského domorodého obyvatelstva, podle kterých byla zvířata v prvotních dobách „lidmi“. Třetím zajímavým prvkem je velmi dlouhá příprava před užitím ayahuasky. Myšlenka, že tělo musí získat pach džungle (olor a monte), aby byl člověk schopen přiblížit se bez jakéhokoli nebezpečí přímo ke zvířatům, a tímto způsobem se učit od přírody (musíme mít na paměti, že duchovní svět lidí v Amazonii je vnitřně propojen s flórou a faunou, prostředím, ve kterém žijí).

Příběh tohoto muže pokračoval tak, že měl o několik let později nehodu na motocyklu, při které si komplikovaně zlomil nohu. Podle lékařů měl strávit alespoň půl roku s nohou v sádře. Po měsíci však k němu domů přišel, jeho starý přítel, odstranil sádru a vyléčil ho léčivými rostlinami. On sám nikdy medicínu neprovozoval. V současné době je ženatý a žije v blízkosti Iquitos.

Autor Luis Eduardo Luna, z knihy Vegetalismo, šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazónie
Autor kresieb Pablo Amaringo




Úprava originálneho textu:

Artemius

Red circle and pentagram on a black background