Hubová mela  (Trip Report)

Taková dávka už člověka rozloží do poslední molekuly a rozpustí poslední kousky vašeho materialistického ega, to mi věřte. Před tím je nutný být v naprostý pohodě a psychické kondici (jak by řekl Leary) Před tím jsem měl max. tak 30 hub. Teď jsem se musel připravit na cokoli! Houby jsou prostě nevyzpytatelný, ale ještě nikdy jsem s nima neměl bad, nebo nějakou špatnou zkušenost. Jsou prostě mystický a jako snad jediný jsou opravdu přímým čistidlem čaker, aury a vašich zlozvyků. Pokud si člověk ve stavu uvědomí a poslechne sám sebe, tak pozná že je opravdu strůjcem svého osudu a života.

Nicméně abych pokročil. Z tohoto zážitku jsem chtěl vycucat maximum a tak jsem se řádně uvolnil a nechal psilocybin protékat do každé buňky mozku. Věděl jsem, že bude následovat zážitek zcela mimo tento svět, nepopsatelný jakoukoli formou pro střízlivého člověka. Zhruba za 18 minut jsem cítil lehké přívaly euforie a trošku nepříjemné dráždění v žaludku, které přestalo asi po 40 minutách. Po 50 minutách, už jsem se vůbec nestrachoval a věděl, že tohle bude zážitek na který jsem čekal, byl jsem naprosto klidný a vyrovnaný, jako nikdy, moje nadvědomí tišilo mé běžné smysli (hmat, čich, chuť, zrak a sluch) …a to byl teprve začátek.

Cítil jsem jak se dostávám jakoby víš a víš nad mé tělo, (seděl jsem v joginckém sedu) a kámoš proti mě. Oba jsme se asi po 60 min. telepaticky spojily a věděli jsme jeden o druhém všechno, naše mysl se totálně otevřela. Návaly jiných stavů mysli byly tak silné, že jsme nemohli chodit ani mluvit, ale přesto jsme si rozuměli. Ještě z posledního vypětí při spojení s touto realitou, jsme poprosili toho střízlivého kámoše aby odešel, že je nám fajn (cítili jsem že nás brzdí, protože prostě nestíhal, byl někde jinde než my, pořád se nás ptal jak nám je, ale my jsme chtěli jen ticho meditace). Kámoš tedy odešel, pak to vypuklo naplno!

Totálně jsme se propadli do sebe, neuvěřitelně silný impuls nás vyhodil mimo tenhle vesmír a my jsme ho sledovali na plátně svojí mysli. Byl jsem neustále ve spojení se svým tělem, ale uvědomoval jsem si jak je omezené a slabé proti nekonečnosti ducha. Duchovní možnosti se mi otevřeli a já jsem před nimi stál jako malé dítě před mrakodrapem. Po celou dobu se mnou byl ve spojení kámoš, celou dobu jsme se jen usmívali v blažené extázi, slova byla příliš chabou náhražkou myšlenek. Bylo zajímavé, že i v této fázi, jsme byli schopni normálně chodit a jednat (normálně jsem si šel nalít čaj, došel jsem si na záchod atd.). Důvod toho, proč jsme nic nedělali jen tiše seděli, byl hlavně v tom, že nás to nebavilo, spíše otravovalo a vyrušovalo od soustředěné blažené extáze ticha. Dokonce jsme i vypli meditační hudbu, protože byla příliš rušivá, příliš hrubá z materialistického světa. V duchovním vesmíru kde jsme byli teď to bylo neskonale jemné a citlivé, plné tepla a (bude to asi znít moc naivně, ale i lásky). Prostě zažívali jsme stavy, které normálně zažívají nějací mniši meditující 30 let v jeskyni. Uvědomoval jsem si, že do tohohle stavu jsem se dostal jen díky houbám a né vlastní vůlí a meditací a to bylo to jediné co mě v té chvíli znepokojovalo, ale i to jsem odsunul do pozadí a jen se kochal tou nepřebernou škálou astrálních a duchovních světů mezi kterými jsme proplouvali. Barvy které jsme viděli a které si sotva teď mohu vybavit, se nedají nijak popsat – tady prostě neexistují.

Vzpomínám si na všechno velmi přesně, najednou jsme dostali s kámošem nápad že sundáme nástěnné hodiny, protože jsme je nepotřebovali – čas pro nás jednoduše neexistoval. Oba jsme se zasmáli a bez jediného slůvka jsme oba vstali a sundali je. Od té doby vím, že telepatie opravdu existuje, je to jen o naladění mysli na toho druhého. Potom jsem uviděl, (když jsem se chtěl napít) že moje ruka je složená ze stejné substance (atomické) jako ten hrnek, znovu jsem se pousmál tomu zjištění a vychutnal si doušek osvěžujícího čaje. Totiž viděl jsem (vnitřním zrakem) jak celý materiální vesmír vibruje pode mnou, jak všechny věci (lidi, kytky, hrnek i slunce a galaxie) jsou složené z týž atomů a já jsem mezi nimi proplouval, obsáhnul jsem svou myslí celý vesmír a cítil s ním spojení, jak skrze mě vibruje a je telepaticky spojený, (cítil jsem lásku všech lidí, bohužel, ale i nenávist a zlo) a litoval jsem, že nemohu sdělit lidem že existuje něco vyššího, co mnoho z nich v životě nepozná.

Přesvědčil jsem se že tento zážitek je podobný zážitku smrti a umírání, kdy naše astrální a duševní tělo opustí skořápku těla a vydá se do vyšších dimenzí a světů. Po celou dobu zážitku jsem viděl v celém pokoji světlo, které pronikalo skrze stěny, moje smysli se slili v jeden a já jsem opravdu mohl slyšet očima a hmatat sluchem. Bylo asi tak 3 hodiny po požití hub. Bylo jedno jestli jsem měl zavřené nebo otevřené oči, viděl jsem to samé: barevné soustavy fraktálového světla, nekonečný vesmír a dokonce i malí pokoj ve kterém jsem byl. Vše mi připadalo jasné a dokonalé, pochopil jsem dovednost a dokonalost tvůrce toho všeho, jediný střed (jak to nazývají Buddhisté). Ale Boha jsem neviděl, tak daleko jsem se ještě nedostal, ale cítil jsem jeho blízkost ve světle které mě neustále napájelo energií a které kolovalo a vyzařovalo z mé bytosti. Poznal jsem že On je neuchopitelný fyzickými smysly.

Dost filozofování, kámoš mi pak říkal jak kolem mě viděl žluto zelenou auru. Já kolem něho fialovou a říkal, že mě pořád telepaticky slyšel, takže to nebyla haluz. Také jsem na vlastní kůži poznal neomezenost astrálního cestování (či jeho vyšší formu), uvědomoval jsem si tělo ale létal jsem nad městem a koukal po různých místech a hledal lidi které jsem znal, potom jsem jim říkal co v tu dobu dělali a oni to potvrdili). Pořád jsme si během tripu říkali jen: to je nádhera, to není možný, to není možný, waaauuuu…

Asi po 5 hodinách jsme začali chodit po pokoji a prohlížet každý detail našeho pokoje, když jsem se podíval na zeď, viděl jsem, že je z atomů a zpoza těch, že vysvítá světlo, viděl jsem jak jsou spojené jakýmsi elektrickým modrým mimibleskem a tak tvoří molekulu, prostě nádhera. Bylo to prostě něco krásného a nepopsatelného, po zhruba 6,5 hodinách to začalo ochabovat, ale ještě po 10 hodinách v 20:00 jsme byli schopní s kámošem telepaticky rozmlouvat, tak hodně jsme byli sladění, zasáhlo nás to (dodnes vždycky vím přesně co si myslí).

Celou příští noc jsme moc nenaspali, trošku absťák, ale nic velkýho, trošku jsme se potili (intoxikace byla asi dost velká, ale ten čaj nás pěkně prolil, to je potřeba  Potom už jsem nikdy neměl strach ze smrti a nic si nedělám z malichernejch problémů, po všech stránkách se cejtím líp a pročištěnej. Neustále mám na paměti svý extatický vědomí. A vím, že jogini a světci žijou a umí dosahovat těchto stavů, bez požití psychedelik. Tak se teďka taky snažím a zkouším toho docílit pravidelnými cvičeními, po tom zážitku to jde snadněji než před ním. Když už vidím cíl, tak cesta je snazší.

Zdroj: http://kyberia.sk