Prax s lunárnymi inteligenciami

Prax s lunárnymi inteligenciami

WEB_Prax s lunárnymi entitami_POUŽIŤ_01


Tento článok, ale predovšetkým dielo, na ktoré odkazuje, sa môže stať inšpiráciou pre všetkých tých, ktorí už ako tak zvládli pozíciu
metapozorovateľa, naučili sa vizualizovať, imaginovať a astrálne cestovať, a prostredníctvom týchto zručností sa rozhodli rozšíriť svoje duchovné a magické obzory s neopísateľným dopadom na progres svojej existencie.

Josef Veselý, praktizujúci mág a zároveň spisovateľ, sa nám javí ako človek, ktorý je vo všeobecnom ponímaní značne nad vecou, a ktorý svojou prácou pre Česko-Slovenskú magickú obec predstavuje výrazný prínos. Na záver tohto úvodu by som váženého čitateľa ešte upozornil, že nižšie uvedený obsah je kompiláciou textových fragmentov, vyňatých z diela Příručka vysoké MAGIE. 


V spomínanom diele sa uvádza, že lunární magie je značně rozsáhlým, přesto však poměrně důkladně propracovaným magickým oborem. Jejím snad nejznámějším odvětvím je ženský aspekt lunární magie, kultivovaný hlavně v anglosaské a zvláště pak ve vikánské tradici, ať už ve své světlé, selénické (bohyňa Seléne) či dianické (bohyňa Diana) podobě, anebo v podobě chtonické a temné, kterou představuje Hekaté nebo Lilit. Obřady, na nichž se tyto praktiky zakládají, jsou převážně invokativního charakteru. Nicméně ani evokativní či ceremoniální stránka lunární magie nepřichází v západní tradici nikterak zkrátka. V dílech hermetiků znovu a znovu nacházíme snahu o rituální uchopení lunárních sil. Právě do tohoto proudu se řadí i Kniha lunární magie, jež prezentuje některé nové poznatky týkající se lunárních pracovních modelů a navazuje tak na výzkumy, které na tomto poli provedl Wilhelm Quintscher, František Kabelák a František Bardon.

Při volání těchto entit lze použít běžné bardonovsko-kabelákovské signatury, avšak existují i jejich specifické pečeti. Tyto pečeti stáhnul z astrálu Malíva, který při té příležitosti zaznamenal i orientační kompetence těchto nových lunárních inteligencí. Jelikož mi zmíněné signatury dodal toliko ve zběžně načrtnuté podobě, pojal jsem ideu, že tyto obrazce nechám překreslit školeným výtvarníkem. Ten v mé přítomnosti tužkou překreslil všech 28 signatur coby předlohu pro pozdější překreslení tuší. Po chvíli se však začaly dít podivné věci. Dotyčný umělec mi spontánně předvedl prazvláštní a zcela bezdůvodnou emoční bouři. Nejprve mne přehnaně chválil, ba přímo velebil, a pak plánoval naši další spolupráci, na kterou jsem v podstatě kývnul, i když mi jeho plány přišly trochu nereálné. Nakonec se nečekaně rozčílil, obvinil mě z nedostatku nadšení a odmítl se mnou komunikovat, zatímco já jsem jen nevěřícně zíral.

Z evokační magie je známo, že variabilita podob lunárních inteligencí je úžasná: od Ženských bytostí, ať už půvabných či hrozivých, ale vždy spíše erotických než sexuálních, neboť plnokrevná sexualita je vyhrazena Venuši (čímž nemá být řečeno, že třeba s takovou Lilit si to magik případně nemůže rozdat), a maskulinních zjevů, často nápadných velkou holou hlavou a někdy opatřených kančími kly, přes theriomorfní tvary (hodně frekventovaná je např. podoba kočky a v případě některých inteligenci démonického charakteru poněkud překvapivě i hmyzí podoba) až po prapodivná přízračná monstra zvíci petřínské rozhledny. Plasticita, která je inherentní vlastností astrálu, je v jeho lunární oblasti jakoby vybičovaná na maximum.

Clipboard03


Lunární sféra
je magicky poměrně snadno dosažitelná, ale o to obtížnejší je se v ní orientovat a zvláště pak ji zvládnout a udržet ji pod kontrolou, což platí zejména pro muže, kteří, jak známo, chtějí mít věci pod kontrolou a jen neradi dovolují emocím, aby tyto cloumaly jejich majestátem. Nic naplat, modus mužského vědomí je přece jen bytostně solární.

Průzkum různých zákoutí lunární sféry je tudíž pro magika dosti dobrodružnou záležitostí. Aby se tento průzkum nestal i záležitostí nebezpečnou, je třeba umět udržet v rovnováze myšlení, cítění a intuici, neboť pouze v takovém případě je zaručeno nejen zachování integrity operatérovy osobnosti, ale také to, že obsahy vnímané magikem na jeho pouti říší matného svitu budou pro něj pokud možno srozumitelné a v neposlední radě také relevantní.

Riziko zhroucení solárního modu operatérova vědomí je zde sice minimální, pokud ovšem magik nechá na pokoji lunární atavismy, ale možnost případného narušení jeho psychiky tu nepochybně existuje, zejména pak v podobě náhlých, nečekaných a nekontrolovatelných emočních výbuchů nebo přinejmenším v podobě určité emoční lability. Tak či onak se ale jedná o desintegrativně působící faktory větší nebo menší razance, jichž je záhodno se vyvarovat.

Obecně platí, že chce-li magik důkladněji zkoumat charakter jakýchkoli spirituálních inteligencí, musí těmto entitám poskytnout potřebný prostor, kde by se mohly projevit. Pokud jim tento prostor poskytuje ve svém vlastním životě, což se děje nejčastěji, nesmí se divit, když se pak „dějí Věci“.

Lunární sféru je možné otevřít různými klíči. Kabelák používal klíč planetární, tvrdiv, že lunární sféra zrcadlí vlivy ostatních planet. Nahradíme-li slovo „zrcadli“ slovy „může zrcadlit“, nelze než souhlasit.

Bertiaux a Eirixion používají klíč živlový, Bertiaux symetrický a Eirixion asymetrický. V obou případech se jedná o regulérní postup. Já zde preferuji osminásobný lunární klíč, který je v podstatě astrologického charakteru.

Nesnažím se totiž entity této lunární sféry strukturovat ani hierarchizovat, neboť to ve svém důsledku znamená jejich omezení prostřednictvím vtištění určitého typu korespondenci, což je dle mého názoru v rozporu s esenciálně proměnlivou podstatou této sféry. Mám za to, že kvality a schopnosti těchto duchů se lépe uplatní tehdy, je-li jim pro jejich projev poskytnuta co nejširší platforma. Je třeba mít na paměti, že zde operujeme s pracovním modelem in statu nascendi, a že bychom se tudíž neměli předem zbavovat možnosti zachytit případné zde skryté potence, což by hrozilo, pokud bychom hned na začátku vytyčili příliš úzké mantinely. Rozfázování tohoto pracovního modelu, které jsem zvolil, je časové a opírá se o tzv. lunační cyklus, což je osm lunárních fází, používaných v moderní astrologii. Následující informace o lunačním cyklu čerpám z díla Pavla Turnovského.

Vychází se z lunačního cyklu, který trvá přibližně 29,5 dne a začíná při novolunní, vrcholí za úplňku a končí s dalším novem. Lunační cyklus je rozdělen do osmi fází. Každá osmina je tedy dlouhá 45° a trvá přibližně tři a půl dne. Lunární fáze zjistíme, když od Luny odečteme polohu Slunce. Počáteční novolunní má tak hodnotu 0°, první čtvrť 90°, cyklus vrcholí při úplňku (180°), následuje třetí čtvrť (270°) a konec nastává při dalším novu, kdy má fáze 360°.

Jednotlivé fáze mají své názvy a vyznačují se určitými kvalitami. V české astrologické literatuře se dosud u některých z těchto fází setkáváme s anglickými názvy; já zde uvádím též jejich české překlady, ponechávaje zkompletování výstižné české terminologie povolanějším. Kvality těchto fází jsou astrology chápány a interpretovány především ve vztahu k nativitě zrozence, nicméně jsou zde k dispozici i jejich obecnější charakteristiky. Pro naše účely je podstatné, že jednoho každého lunárního ducha z tohoto pracovního modelu můžeme volat v kterékoli lunární fázi, avšak to, v které fázi jej voláme, modifikuje jeho kvality, s nimiž při obřadu přicházíme do kontaktu.

Jednotlivé fáze, jak bylo uvedeno výše, závisejí na aktuálním vzájemném postavení Slunce a Luny na obloze, takže je snadné je zjistit. Každé z těchto osmi fází odpovídá jiné specifické lunární kuřidlo, které je vedle časového momentu jediným determinujícím faktorem, který se zde uplatňuje.

Pokud jde o technickou stránku věci, může mít kontakt s touto oblastí lunární sféry — stejně jako kontakt s jinými oblastmi jiných sfér — nejrůznější formu; záleží na magikových zvyklostech a preferencích. Každopádně se vyplatí používat symbol vstupní brány lunární sféry a znak (vstupní symbol) lunární sféry, které komunikaci značně usnadňují.

Při neformálním (astrálním či jenom mentálním) kontaktu operatér nejprve imaginuje vstupní bránu lunární sféry. Pak imaginuje znak lunární sféry, který má podobu stylizovaného svícnu. Svíčku nacházející se V tomto svícnu poté rozsvítí — samozřejmě opět za pomoci imaginace – a s tímto svícnem v ruce projde bránou. Imaginaci lze podpořit pohledem na příslušné obrazce. Sám pro tyto účely používám Knihu lunárních duchů, kterou pro mne zhotovil Arbonus.

Při formálním (rituálním) kontaktu pracuje operatér v magickém kruhu. Ten musí být natolik velký, aby v něm mohl být umístěn magický oltář, na němž stojí lámen (kruhová destička s vyrytým symbolem vstupní brány lunární sféry), svícen, kadidelnice s příslušným kuřidlem a pečeť ducha, jakož i magická hůl a dýka. Lámen musí mít průměr devět centimetrů a v ideálním případě by měl být zhotoven ze stříbra. Svícen by měl být rovněž stříbrný, stejně jako kadidelnice, a tak veliký, aby se dal pohodlně postavit na lámen. Není-li k dispozici stříbro, lze je nahradit jakýmkoliv kovem bílého vzhledu, např. alpakou nebo hliníkem.)

Měď, přestože je kovem ženské polarity, se v tomto případě nedoporučuje. Ve svícnu je umístěna svíce z bílého parafínu. Včelí vosk, ačkoli je lepším fluidickým kondenzátorem než parafín, se v tomto případě nedoporučuje. Svíčka se posvěcuje za pomoci olivového oleje obvyklým způsobem. Pečeť ducha se kreslí na pergamen zhotovený nejlépe z kočičí kůže nebo na papír nasycený lunárním fluidickým kondenzátorem dle Bardonova předpisu. Magická hůl musí být na jednom konci zakončena krystalem křišťálu a na druhém konci krystalem černého turmalínu. Magická dýka se používá obvyklá, ale vlastnit stříbrnou dýku je zde pochopitelně výhodou. Magické roucho může být buď bílé nebo černé s ohledem na dobu a povahu práce, vhodná je čelenka se symbolem Luny.

Na operatérově hrudi by neměl chybět ochranný pantakl. Před magickým kruhem je možné umístit trojúhelník zjevů, v němž se nachází další duchova pečeť, stejná jako ta první. Obě pečetí musí být patřičně posvěcené a nabité. Obřad, při němž je pochopitelně zapotřebí respektovat časové analogie, se zahajuje lunární invokací, kterou by si měl každý operatér sestavit sám tak, aby co nejlépe rozněcovala jeho imaginaci.

Jako příklad zde citují docela hezkou anglickou formuli, kterou uvádí Clifford Bias v Ritual Book of Magic (York Beach 1982). Je určena k pronášení za úplňku.

Hear, Goddess queen, diffusing silver light,
Bull-horn’d and wand ’ring thro’ gloom of night.
With stars surrounded, and with circuit wide
Night’s torch extending, through the heav’ns you ride;
Female and male, with silv’ry rays you shine,
And now full-orbed, now tending to decline.
Mother of ages, fruit-producing Moon,
Whose amber orb makes Night’s reflected noon;
Lover of horses, splendid queen of night,
All-seeing pow’r, bedecked with starry light,
Lover of vigilance, the foe of strife,
In peace rejoicing, and a prudent life;
Fair lamp of night, its ornament and friend,
Who giv’st to Nature’s works their destined end.
Queen of the stars, all-wise Diana, hail!
Deck’d with a graceful robe and ample veil.
Come, blessed Goddess, prudent, starry, bright,
Come, moony-lamp, with chaste and splendid light.
Shine of these sacred rites with prosp’rous rays,
And pleas ’d, accept thy suppliant’s mystic praise.

Po pronesení úvodní invokace, během níž je už třeba vykuřovat, rozsvítí operatér svíci a postaví ji na lámen, což vše učiní s patřičnou imaginaci. Pak uchopí do ruky duchovu pečeť, drží ji v dýmu vystupujícím z kadidelnice a započne s vyvoláváním za použití magické hole. (Magická dýka se používá na uzavření a později na otevření magického kruhu, jinak nachází při těchto operacích uplatnění jen vzácně.)

Specifické volací formule pro lunární entity tohoto pracovního modelu nejsou známy. Je možné použít univerzální formule, formule sestavené v uranské barbarčině, případně i jiné dle magikovy úvahy a zkušeností. Totéž platí o propouštěcích formulích. Lunární duchy lze zaklínat i jmény pohanských lunárních božstev, zvláště ve jménu Isidy, pokud je magik neopohansky orientovaný, nebo hebrejskými jmény podle příslušné kabalistické hierarchie, je-li magik spíše tradicionalistou. Oba typy formulí však nelze směšovat.

Konverzace s duchem se vede obvyklým způsobem. Rovněž všechno ostatní, co zde nebylo konkrétně zmíněno, jako například zakončení obřadu, se koná nebo probíhá obvyklým způsobem, respektive analogicky jiným obdobným rituálům. Bezprostředně po zhasnutí svíce na konci obřadu je někdy možné pozorovat akustické efekty, jimiž však není třeba nechat se zneklidňovat. (Zdá se, že duchové nemají rádi, když jim zhasneme svíčku v jejich sféře. Je proto vhodnější nejprve odstranit svícen z lámenu a teprve potom zhasnout svíčku.)

První operace většinou nebývá příliš úspěšná, ale později je odezva zpravidla již poměrně rychlá. Operatér by se měl vyvarovat zvláště toho, aby od duchů přijímal nevyžádané dary, jakkoli mu mohou připadat lákavé. Na závěr je oratoř nutno dobře vyvětrat, a to i v případě, že byla použita netoxická kuřidla.) Průvodním jevem evokace lunárních duchů někdy bývají atmosférické poruchy. Tolik ve stručnosti k ritualismu spojenému s tímto pracovním modelem.

Pak zbývalo už jen vybrat z tohoto pracovního modelu jednu či více entit a otestovat je V jednotlivých lunárních fázích. Rozhodně netvrdím, že jsem všechny lunární duchy ve všech fázích řádným způsobem evokoval. (Vždyť i ten pergamen jsem měl jenom zhotovený z králičí kůže. No nic, znalci ostatně říkají, že na talíři se králík od kočky zas až tolik neliší.) Mnohdy jsem si vypomáhal magickým zrcadlem a nezřídka jsem je kontaktoval pouze neformálně. I tak jsem experimentálně podchytil jenom malou část tohoto pracovního modelu. Mimochodem, dobré magické zrcadlo je znamenitá věc, protože šetří magikův čas. V porovnání s klasickou evokaci to však přece jenom nějak není ono. Je to stejný rozdíl jako sledovat divadelní představení z hlediště a dívat se na totéž představení v televizním přenosu.


EZHUHZE

Clipboard02


Formální (rituální) kontakt. Pětadvacátý lunární duch EZHUHZE se mi ukázal v podobě protáhlého, dlouhého kocoura. Vyzývám jej, ať se prezentuje ve všech osmi lunárních fázích. Vidím obrovskou kočičí prolézačku. Kocour se v každé fázi nachází na jiném jejím místě: jednou sedí v jakési budce, pak prolézá trubkou, jindy se zase rozvaluje v pelíšku nebo si brousí drápy o větev atd. Celkem mám ale dojem, že kocour má můj osminásobný lunární klíč dost na háku. Pěkný pořádek, jen co je pravda!

„Co děláš v jedné každé fázi?“ ptám se.

„Já dělám pořád jedno a to samé: odděluji,“ dí kocour a hned to také ukáže.

Přijímá podobu kocoura z Onu, v pacce drží těžký nůž a porcuje jím na kousky hada. Ten had symbolizuje čas. Uvědomuji si, že kocourův nůž dělí čas lidského života na úseky a že s každým pohybem nože člověk něco nebo někoho ztrácí. Dívám se, jak odseknuté kousky hada rychle odletují. Najednou jsem sám tím kocourem a před očima se mi odvíjí nedohledná řada ztrát, které jsem v životě zaznamenal. Registruji hlavně ztráty lidí, kteří zmizeli z mého života.

Občas pociťují radost, že jsem se jich zbavil, většinou však převažuje smutek, neboť s každým člověkem, který zmizí z našeho obzoru, ztrácíme i kus vlastního života. Začíná to dětstvím. Před očima mi defilují tváře osob, na něž jsem si celá desetiletí ani nevzpomněl, vybavují se mi jména, která jsem dávno a dávno zapomněl. Ve všech případech vnímám cosi jako komentář nebo stručné shrnutí a pokaždé slyším zasvištění nože.

Na ukázku uvádím několik jmen osob, které v mém životě po delší nebo kratší dobu hrály významnější roli.

Gustav V. — Hvízd! Za podvod a za prolhanost. Jestlipak ještě žije? Jestlipak ještě chlastá?
Ladislav M. — Hvízd! Za neseriózní jednání. Nelze vyjít se všemi, i když bys rád.
Petr G. — Hvízd! Za nebetyčnou hloupost. Ať v bažinách své blbosti shnije!
Jaromír Š. — Hvízd! Za opětovně plané sliby. Škoda ho, ale nedá se nic dělat.
Viktor S. — Hvízd! Za nespolehlivost a žvanivost. Však už se ze všeho zpovídal Nejvyššímu.
Martin M.  Hvízd! Za lenost a za podraz. Vlasáka na tebe, mameluku!
Jozef K. — Hvízd! Za zpět vzetí daného slova. Kéž zmoudříš, mladý muži.
Petr K. — Hvízd! Za zbabělost. Připosranost mi u lidí vadí snad nejvíc, můj Wagnere.
Pavel B. — Hvízd! Za morální podporu mých nepřátel. Táhni do hajzlu!

Nůž, odřezávající je z mého života, sviští a sviští. A najednou se moje pozice mění. Místo kocoura jsem hadem a registruji případy, kdy jiní eliminovali ze svého života mne.

Jana K.! Bylo to ve třetí nebo čtvrtě třídě. Nešťastná dětská láska. Ne, nebudu to vypočítávat. Cítím únavu a smutek, moře smutku, oceán smutku. Ta pomíjivost všeho!

Oddechnu si, když vize konečně doběhne, ale kocour říká: „A teď se podíváme do budoucna. Neboj se, ukážu ti jen příštích osm let.“

„Ne! Nemám zájem!“ vykřiknu, ale opona budoucnosti se už začíná zvedat. Zavřu oči. Výhled zmizí, ale kocoura mám před očima pořád.

„Nech toho,“ říkám mu, „nebo tě stáhnu z kůže a udělám z ní pergamen“

„Platíš falešnou mincí,“ ušklíbne se kocour, který teď vypadá jako kočka Šklíba z Carrollovy Alenky V kraji divů. „Tímhle si straš králíky.“

„Filosofové chovají ve svých psincích psy, jichž se obáváš,“ odpovídám důstojně. „Stačí, když hvízdnu, a oni přiběhnou. Mám je na tebe poštvat?“

„No dobrá, nechme toho,“ říká kocour. „Nezapomeň ale, že i tam, kde se můžeš spolehnout na morální integritu jedince, lidi vždycky nakonec rozdělí smrt.“

Následuje vize osob, které pro mne něco znamenaly a které již zemřely. Není jich mnoho: rodiče a dvě milenky: Ada S. a Jana B. Myslím na to, že konstelace, kdy se lidé, kteří si mají co říci a kteří spolu mohou něco důležitého vykonat, sejdou v témže prostoru a čase, jsou vzácné a že by neměly by být promarněny. A vůbec: Carpe diem! „Quam minimum credula postero,“ dodává kocour.

Pronáším propouštěcí formuli. Vize končí posledním prasknutím nože, já se vracím do běžného stavu vědomí a pociťují bolest V oblasti žaludku. Uvědomuji si, že tato bolest mě provázela po celou dobu kontaktu s touto entitou. Inu, nálady, jak známo, sídlí v břiše. Na žaludeční obtíže jsem s dobrým výsledkem aplikoval jako symptomatickou léčbu švédské kapky. Znatelná emoční rozlada však přetrvávala ještě asi 24 hodin pro provedení operace.

Arci, pravím, byl jsem tím kocourem, byl jsem tím nožem, byl jsem tím hadem a zřel jsem bledou lunu nad Městem pyramid.


EPE

Clipboard04

Voda, voda. Samá voda.
dětské říkaní při hře na slepou bábu


Následný další kontakt probíhal za pomoci magického zrcadla. Zde je popis provedeného experimentu.

Hledím do magického zrcadla a koncentrují se na cíl operace. Asi po půl minutě se v zrcadle ukáže řídká bílá mlha, která v podobě kouře vystupuje i ven ze zrcadla. Mlha houstne, víří a posléze celou plochu zrcadla zalije matná, téměř neznatelná a jakoby pulsující záře, vyvolávající silný hypnotický efekt. Imaginačně promítám na plochu duchovu signaturu a volám entitu jménem. Náhle uprostřed zrcadla probleskne zářivě jasný bod, který se rychle přibližuje a střelhbitě se změní ve vizi.

Vidím bárku v podobě lunárního srpku. Stojí na ní egyptský ibisohlavý bůh Thovt a vzadu v bárce nehybně sedí pavián. Arborius mne již dříve upozornil na to, že tento pracovní model má egyptské konotace, takže model má egyptské konotace, takže jsem egyptský motiv víceméně očekával, ale spíše jsem myslel na bohyni Bastet, k níž chovám přímo osobní sympatii. Thovt ve svém aspektu lunárního božstva však také není špatný. (Dále se ovšem prezentoval spíše jako bůh moudrosti.) Přijde mi zvláštní, jak rychle se objevil. Božstvo reaguje na moji myšlenku a říká: „Můj člun připlouvá rychle. Je unášen proudy, jež tekou v hlubinách duše. Nástup si.“

Thovtova výzva mi přijde poněkud ošemetná. Ne že bych do jeho loďky neuměl astrálně nastoupit. Obávám se ale, že kdybych to udělal, mohl bych ztratit kontrolu nad svým fyzickým tělem a mohlo by se stát, že bych zrcadlo upustil. („Také by si Arborius mohl pořídit soustruh a dodávat ta zrcadla v rámu upevněném na stojánku, případně i v pěkné kazetě z olšového dřeva,“ blesklo mi v tu chvíli hlavou.)

Nastupuji tedy jen mentálně. Bárka se vydává na cestu. Já se v ni sice nevidím, ale přesto jsem na její palubě nějakým Způsobem přítomen.

Nebudu zde detailně popisovat celou vizi, kterou ostatně poměrně výstižně charakterizuje motto stojící v záhlaví tohoto oddílu. V podstatě mi byl poskytnut výklad k některým dílčím (zdaleka ne ke všem!) aspektům jednotlivých „vod“ vyjmenovaných ve výše uvedené tabulce. Heslovitě shrnují:

Mrtvá voda je ropa. Tato látka je „pohřebištěm“ vitální energie někdejších živočichů. Rizika při uvolňování této energie profánním způsobem. Rizika při uvolňování této energie magickým způsobem. Ropné preparáty v magii, které v minulosti znali a připravovali perští mágové. Několik poznámek o Petrovu oleji čili petroleji.

Rychlá voda je moč. Vliv Luny na vylučovací ústrojí. Symbolika ledvin a močového měchýře. Diagnóza chorob na základě moči, jak ji praktikují někteří léčitelé. Urinoterapie. Moč v magii a alchymii. Proč doktor John Dee zemřel na močový kámen? Proč jako první syntetická organická látka byla připravena močovina?

Lehká voda je alkohol. Vzhledem k své hořlavosti není obývána undinami, nýbrž salamandry. Alkohol jako fluidický kondenzátor. Okultní podstata kvasného procesu u lihového kvašení. Vliv, který Luna vykonává na alkoholiky. Alkohol jako povzbuzující i otupující prostředek. Vliv alkoholu na sny. Sny hydrostatické a sny hydrodynamické.

Řídká voda je éter. Diethylether z hlediska okultní chemie. Symbolika jeho molekulární struktury. Jeho uplatnění v magii, zvláště při astrálním cestování a při zhotovování fluidických kondenzátorů. Zdravotní a okultní rizika při práci s éterem. Z velké části v podstatě komentář ke Crowleyho experimentům s touto látkou. Zmínka o Paracelsových pokusech s éterem.

Živá voda. Míněna je voda dynamizovaná lunárními fluidy. Připravuje se tak, že se voda nalitá do stříbrné misky vystaví na jistou dobu působení měsíčních paprsků. Tato voda nachází uplatnění v léčitelství, v kosmetice a ovšem i v magii. Obecné pokyny pro sycení vody různými fluidy. Mystérium svěcené vody. Voda jako lustrační prostředek.

Pomalá voda je mléko. Specifické vlastnosti mléka jako fluidického kondenzátoru. Symbolika krávy nejdůležitější dárkyně mléka. Okultní podstata kvasného procesu u mléčného kvašení. Duchové „mlékaři a duchové „kominíci“. Co se vozí po mléčné dráze? Mléko v pohanském náboženství a v magii. Mateřské mléko. Laktační fluida a práce s nimi. Elixir albus.

Těžká voda je olej. (Proč, když je olej přece lehčí než voda, jsem nepochopil.) Specifické vlastnosti oleje jako fluidického kondenzátoru. Okultní pohled na olejnaté rostliny. Symbolika lisování oleje. Uplatnění oleje při náboženských a magických obřadech. Různé způsoby preparace oleje v případě jeho použití v magické lampě. Olivový olej – král všech olejů. Zvláštní vlastnosti některých olejů.

Hustá voda je krev. Vliv Luny na ústrojí krevního oběhu. Okultní pozadí někdejšího pouštění žilou. Krev jako obětina božstvům. Krev jako materializační agens při evokacích démonů. Luna a ženský cyklus. Elixír rubeus. Mystéria menstruační krve a její uplatnění v magii. Tajemství „červené“ eucharistie.

Můj Výlet s Thovtem končí. Poděkuji božstvu, které konečně zavřelo zobák, za informace a mentálně vystoupím z jeho člunu. Vize se vytratí. Pohledem na hodinky zjišťují, že celý prožitek trval pouhých osmadvacet minut, přestože subjektivně jsem jej vnímal jako mnohem delší. Uklidím zrcadlo a pro jistotu provedu menší zažehnávací pentagramový rituál. Mám z toho všeho hlavu jak škopek, cítím ztuhlost v zádech, slzí mi očí a z vyslechnutých ponaučení si pamatuji sotva polovinu. Myslím na to, že taková projížďka v loďce s bohyní Bastet by mohl být větší odvaz.


EKISIKE

Clipboard01


My čtyři jsme se svlekli a touto mastí jsme potřeli svá těla.

Znecitlivělo nás to mrazivým ohněm, Otevřela jsem okno.
Mark se napnul jako hvězdná loď dosahující nadsvětelných rychlostí.
Vypálil z okna. Potom Nancy, pak Ralph a nakonec já.
Létali jsme chladnou nocí, pronikajíce oblaky znečištění.
Pod námi se třpytila nova’ Anglie, co město, to diadém světel.
Další tvorové letěli spolu s námi na kožených křídlech.
„Střemhlavým letem jsme bombardovali spící tuláky a mrznoucí štětky.
Dosud nikdy jsme neokusili takovou svobodu.
Těsně před úsvitem jsme se vrátili.
Kouzelník nás varoval, že zvony kostela nás mohou srazit z oblohy jako plácačka na mouchy.

                                                                                                                                   Don Webb


Tabulka


Pro získání výše uvedených údajů byla použita stejná komunikační metoda jako v předcházejícím případě. Fáze 1 až 4 mi přišly nezajímavé, fáze 6 až 8 zase příliš ponuré, takže volba fáze pro provedení vlastního experimentu byla celkem jednoznačná: vybral jsem si fázi číslo 5.


Pokus byl podniknut o březnovém úplňku roku 2008, a to bez použití jakékoli sabatové masti) nebo jiného podpůrného prostředku. Jednalo se o neformální (astrální) kontakt.

Uléhám na lůžko a vstupují do astrálu přes duchovu signaturu.*)

Nejprve spatřím okřídlený měsíční kotouč. Pak se mi ukáže půvabná štíhlá ženská postava zahalená v tenké a jakoby mlžné pláštěnce stříbřité barvy, která její postavu zakrývá spíše jen zezadu než zepředu. Na čele má půlměsíc obrácený rohy nahoru a v něm spočívá kruh, obojí stříbrné barvy. Rozhlížím se, kde má koště a kočku, ale ani jedno ani druhé nevidím.
 

WEB_Prax s lunárnymi entitami_EKISIKE

Podoba ducha EKISIKE v páté
lunární fáze, tedy za úplňku. (autor Leonor Fini)


Entita nic neřekne, obejme mne a vzneseme se do výše. Letíme nad Prahou, dost vysoko a značnou rychlostí. Dole pod námi se klikatí řeka.**)

Vzdalujeme se od města západním směrem. Myslím na to, kam asi letíme, a v duchu vnímám odpověď, že na Blocksberg, kde svého času „stanula 1 Faustova noha“. Říkám si,že za úplňku o jarní rovnodennosti a navic v pátek bude na Blocksbergu asi dost rušno .***) Vysloveně se tam těším.****)

WEB_Prax s lunárnymi entitami_369


Nejsme v povětří sami. Spatřuji ženy i muže: čarodějnice letí vesměs na košťatech, čarodějnici zase na kozlech. Vidím mladého muže v motorkářském oblečení, jedoucího na beranu; naklání se dopředu jako při rychlé jízdě na motorce a i beraní rohy drží na způsob řidítek, jen přilba mu chybí. Přijde mi to legrační.

Dívám se, jestli mezi nočními letci nezahlédnu nějakou známou nebo aspoň povědomou tvář, ale nikoho nepoznávám. Za letu vnímám úžasný pocit volnosti a svobody. Vlastně jsem to nikdy dříve takto nezažil, protože jsem se pokaždé staral spíš o to, kam letím, než abych věnoval pozornost samotnému letu a pocitům s ním spojeným. Chvílemi sleduji entitu,*****) která mne nese, občas kouknu dolů na zem, ale hlavně si všímám čilého astrálního ruchu, který panuje kolem a s tím, jak se blížíme k cíli naší cesty, stále houstne. Je to až zvláštní, že se při té rychlosti nikdo s nikým nesrazí.

Konečně spatřím místo konání sabatu. Tam je ale účastníků! Řekl bych, že vyobrazení dávných výtvarníků někdy dokázala zachytit sabatové shromáždění poměrně realisticky. Dívám se, jestli už z výšky nezahlédnu Satana. A vskutku! Je tam! Trůní uprostřed, náš drahý mistr Leonhard. Někteří návštěvníci kolem něj tančí kolový tanec a stále se k nim přidávají další a další. Snášíme se k zemi. Slyším bujaré výskání a tu a tam zaslechnu i útržky vět pronášených v němčině. Přistáváme. Najednou ale všechno mizí a já se ocitám zpět v těle.

WEB_Prax s lunárnymi entitami_Tanec-o-sabatu


Konec sféry EKISIKE, oznámí mi moje letuška. Je to poprvé za celou 
dobu, co na mne promluvila. Zatímco se vracím k běžnému stavu vědomi, zní mi v uších následující německá říkanka:

„Oben aus und nirgend an,“
sprach der alte Hexenwahn.
 Doch in edlem Sinn gethan
hebt er uns zur Sternenbahn.


Tolik tedy, pokud jde o ukázky mých praktických experimentů, podniknutých s entitami z tohoto pracovního modelu, jehož funkčnost tímto pokládám za prokázanou.

Pragmaticky orientovaní magikové se možná pozastaví nad minimálním praktickým ziskem, který mi tyto pokusy přinesly. Ano, je to pravda. Avšak pravdou je i to, že noetické cíle pro mne mají téměř neodolatelnou přitažlivost. Snad se mezi čtenáři najdou i takoví, kteří budou toto mé epistemologické nadšení sdílet.


Dodatky

*) Jednou z nejlepších v literatuře popsaných metod je vstup dveřmi, na nichž zaří příslušná signatura. Někdy se ale stává, že se experimentátor před proskočením do prostoru za dveřmi na okamžik instinktivně zarazí. Pak se pokus nepovede a je třeba jej opakovat. Vyvinul jsem proto upravenou techniku, která má této obtíží odpomoci:

Imaginuji černý kosmický prostor a v něm velký prak. Sám se nacházím v místě, kam se do praku vkládá střela. Postupně natahuji gumu tím způsobem, že pozpátku se stále větší námahou kráčím po prknu se zarážkami. Když už to dál nejde, prudce skrčím nohy a schoulím se do polohy plodu. V tom okamžiku jsem katapultován do prostoru. V dálce před sebou imaginuji zářící signaturu. Nejprve je malá, ale jak se k ní přibližují, rychle se zvětšuje. Ve chvíli, kdy skrze ni proletím, sotva zahlédnu její okraje. (Je zajímavé, že při tomto pokusu imaginace letu ještě před proniknutím signaturou rychle přechází v iluzi letu či pocit letu, který ani za pomoci vůle už prakticky nejde zastavit.) Po průniku signaturou dojde k přesmyknutí vědomí do „stavu astrálu“ (jak by řekl J. Karika).

Pocit letu okamžitě zmizí a experimentátor se ocitne v prostředí, které se vyznačuje určitými kvalitami. Nejčastějším vjemem je různě zabarvená mlha, z níž se postupně vynořují krajiny, bytosti či symbolické vize.

**) To, co v takovém případě vidíme pod sebou, není samozřejmě žádná skutečná krajina, nýbrž její astrální zrcadlení. Zajímavá je v této souvislosti těž úvaha o „rychlosti“ letu. Zuan delle Piatte, odsouzený na počátku 16. století v jednom z procesů, které tehdy probíhaly v Tridentsku, vypověděl, že tímto způsobem „za pět hodin obletěl svět“. (Údaj převzat z Carlo Ginzburg: Noční příběh, Praha 2003.) To by odpovídalo rychlosti zhruba 8000 kilometrů za hodinu. Podle mého názoru rychlost letu kolísá v závislosti na pozornosti, kterou cestovatel věnuje krajině, již vidí pod sebou: pokud si chce něco prohlédnout, je let mnohem pomalejší, nemá-li zájem sledovat, co se nachází dole, bývá let závratně rychlý. Pakliže experimentátora požitky spojené s letem nelákají a on chce být na místě „hned“, může mít krátký vjem úžasně rychlého letu či pádu kolmou temnou šachtou, přičemž nelze odhadnout, jestli se pohybuje směrem nahoru nebo dolů; tento vjem je provázen zvláštním charakteristickým svištivě zvonivým zvukem. (Ať mi nikdo nevykládá, že v astrálu není možný žádný pohyb!)

***) Blíže k tématu viz známý klasický pramen: J. Praetorius: Blockes-Berges, Verrichtung oder ausfůhrlicher geografischer Bericht, Lipsko 1668.

****) Mimochodem, občas se na sabat dostane i někdo, kdo takový výlet vůbec neplánoval. Jedna-li se o osobu, která tam svým založením „patří“, může být taková osoba ve vhodný čas ve spánku jaksi stržena příslušným astrálním virem.

*****) Její tvář byla pohledná, byť poněkud „mimozemského“ typu. Chvílemi jako by v ni probleskovaly rysy mojí známé A. L. (V případě kontaktu s entitami, zvláště takovými, jejichž podoba není dostatečně stabilizovaná, se může stát, že entita někdy částečně přijme rysy nějakého magikovi známého člověka, který vykazuje určité, třeba i dost volné vazby na příslušný archetyp. Je to známkou toho, že vzhled vize je vždy do jisté míry modifikován operatérovým nevědomím, stejně jako důkazem toho, že pro nevědomí jsou archetypální souvislosti dobře čitelné, a sice bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou reflektovány vědomím. Voláme-li např. venušskou inteligencí Hagiel, jejíž podoba je dobře stabilizovaná, je mnohem vyšší pravděpodobnost, že jí spatříme v podobě krásné ženy než třeba v podobě lokomotivy. Jenže jakou tvář bude mít? Zpravidla zcela neznámou. Avšak barva jejích vlasů už může být ovlivněna preferencemi konkrétního evokatéra, a pokud je magik zarytým obdivovatelem nějaké filmové děvy, může se přihodit, že Hagielina tvář ponese její rysy.)

POZNÁMKA: v zásade máš dve možnosti ako astrálne cestovať. Môžeš ísť samostatne alebo v sprievode nejakého ducha. Pokiaľ pôjdeš sám, máš výhodu toho, že môžeš ísť kamkoľvek a robiť si čo chceš a kedy chceš. Pokiaľ pôjdeš v sprievode astrálnej bytosti, slobodu konania budeš mať síce do značnej miery oklieštenú, no na druhej strane tvoja cesta bude bezpečná a neomylne povedie k progresu.


Pokiaľ si želáš cestovať sám, odporúča sa tak urobiť až po získaní určitej praxe, ktorú je dobre začať práve v sprievode ducha–spojenca, ktorý sa ti na opakované žiadania nakoniec prihlási. Môže sa však stať aj to, že pokiaľ sa budeš chceš naučiť astrálne cestovať a nebude sa ti dariť, príčinou môže byť práve spomínaný duch a to preto, lebo ešte nie si k tejto činnosti psychicky spôsobilý.


Pokiaľ cestuješ sám, znášaš všetky rizika sám. Pokiaľ cestuješ v sprievode, tvoje zážitky určuje duch a ty sa „len“ vezieš, všetko zaznamenávaš a vstrebávaš. Tento spôsob je známy najmä u šamanov, ktorí pri riešení prevážne vážnych situácií bez svojho ducha-spojenca neurobia ani krok, hoci nepochybujem, že mnohokrát cestujú len tak, pre radosť a dobrodružstvo, k čomu svojich duchov nepovolávajú.

Pokiaľ si želáš získať typický obraz šamanskej psychotropnej mágie, prečítaj si ukážku astrálneho cestovania za pomoci nápoja Ayahuasca, ktorá málo skúsenému vysoko vzdelanému záujemcovi sprostredkovala kontakt s jeho alter-egom – duchom mravcom – pod názvom Učení mravenčího ducha

Fragmenty originálnych textov knihy Příručka vysoké MAGIE do článku upravil:
 


Artemius

Red circle and pentagram on a black background