Opresia, Obsesia, Posesia

Opresia, Obsesia, Posesia


WEB-SÚVISLOSTI-POSADNUTIE_3
Skrotenie a ovládnutie temného ohňa duše tvorí podstatu všetkých vecí, vrátane úspešnosti v spiritualite a mágii…


 Opresia
je trýznenie, potláčanie, utláčanie, stiesnenosť a s tým súvisiace pocity.

• Obsesia je  chorobne neodbytná, vnucujúca sa predstava.
• Posesia  je posadnutosť.


UPOZORNENIE:
Opresia, obsesia či posesia nie je to isté, ako spánková paralýza, čo sa však vzájomne nevylučuje, pretože z vlastných skúseností viem, že nočné mory môžu spôsobovať aj astrálny inteligencie, ktoré našimi vlastnými démonmi nie sú!



Kvalitu finálnej osobnosti, zloženej z množstva (pod)osobností, určuje okrem intelektuálnej zrelosti inteligencia emocionálna (EQ) a spirituálna (SQ). To zároveň predstavuje kritérium, do akej miery ako uvedomenie si s vyšším Ja, teda duchom, prepojený, a teda, v akej vibračnej rovine zadávaš príčiny pre ich materializáciu vo svetoch odlúčení – mentálnom, astrálnom a fyzickom.

Nespracované segmenty emocionálneho portfólia sú zároveň bránou k možnosti negatívneho ovplyvňovania primárneho uvedomenia, ktoré sa deje buď prostredníctvom hrubohmotnejších vibrácií intelektuálnych a emocionálnych podosobnosti ducha alebo tiež vplyvmi transempirických inteligencií z externého prostredia, ktoré majú na energetickom systéme inkarnovanej bytosti zálusk.

Je dobré vedieť, že bez „hmotou“ ukutej (sú)časti celistvého Ega – ducha – sa nezaobídeš, zatiaľ čo bez astrálnej larvy alebo démona áno. Materiálne ja je vždy o to lepším sluhom ako vládcom. Pokiaľ vládne, používa všelijaké rafinované spôsoby, len aby ťa udržalo od ducha čím najďalej. Motiváciou k tomu je existenciálny strach a z neho vyplývajúce príčinné konzekvencie.

Za vitalitu materiálneho vedomia zodpovedá predovšetkým energia pudu sebazáchovy – sexuálna zložka – ktorá ak nie je ovládnutá vôľou vyššieho vedomia, spôsobuje v energetickom portfólii nerovnováhu a v horšom prípade kolaps. Dokonca môže viesť k radikálnejšej patologickej zmene osobnosti – ku sexuálnym deviáciám a delikvenciám.


Sexuálne deviácie sú stavy kvalitatívne zmenenej sexuálnej motivácie v rovine sexuálnej identifikácie a správania sa. Ak sa jedinec, postihnutý sexuálnou deviáciou, stáva svojím konaním pre svoje okolie nebezpečným, hovoríme o sexuálnej delikvencií. Pritom napríklad páchanie sexuálnych trestných činov nemusí byť len pod vplyvom sexuálnej deviácie. Môžu byť spáchané aj zo zamilovanosti, žiarlivosti alebo v partnerských konfliktoch.

Zapamätaj si, že všetka energia temnej súčasti celistvého Ega – ak ju včas odhalíš a ovládneš – bude predstavovať mohutný pilier dispozičnej sily a moci. Preto je dobré s programami temnej (pod)osobnosti pracovať ešte v jej ranom – potenciálnom – štádiu.



Temné vplyvy vonkajšieho astrálneho prostredia

Démonické entity si ťa, za bežných okolností, kedy v Astrály až tak „nesvietiš“, takmer nevšímajú. Avšak každá prejavená emócia, dostatočne silná, na transempirické entity pôsobí ako blesk z jasného neba. Upútava ich pozornosť, obzvlášť, ak sú emócie vyžarované opakovane. A pokiaľ zistia, že v sebe ukrývaš potenciály, ktoré by sa im mohli k životu hodiť, vysoko sofistikovanými spôsobmi ťa začnú spracovávať. Postup je zhruba nasledovný. Najprv nastáva štádium opresie, potom obsesie a napokon, aj keď len zriedkavo, posesie.  Táto postupnosť sa v svojom závere môže skončiť aj tvojou smrťou.

Toto ovplyvňovanie a trýznenie  môžu prevádzať jednak nižšie astrálne entity, ktorými sú astrálne larvy alebo vyššie inteligencie, ktorých predstavujú Géniovia a Protigéniovia (Antigéniovia). Uvedené bytosti sú buď pozitívneho (plusového, konštruktívneho) alebo negatívneho (záporného, deštrukčného) charakteru.

Bytostí sa ďalej triedia podľa toho, či ich stvoril sám Stvoriteľ alebo prišli na svet pôsobením mysle nejakej inkarnovanej alebo astrálnej bytosti.

Pokiaľ nejaký duch bol stvorený kolektívnou mysľou, hovoríme mu egregor. Stvoriteľom stvorené bytosti, či už inkarnované alebo astrálne, môžu zo svojej vôle alebo nevedome tvoriť ďalšie entity. Aj práve preto mágiu v podstate prevádzajú úplne všetci, aj keď si to neuvedomujú. Práve tento nesústredený život  – bez prítomného okamžiku – môže spôsobovať zadávanie príčin pre budúce tragédie.

Opresia/Obsesia
znamená,
že deštruktívny démon ešte nevošiel do tela človeka, ale z diaľky pôsobí na jeho určitú oblasť – sexuálnu, oblasť ambícií, pýchy, peňazí alebo ktorúkoľvek inú. Keď človek trpí opresiou, a popritom má snahu nasledovať vyššie princípy, často sa cíti zablokovaný. To preto, lebo entita objavila jeho slabú stránku a vplýva na ňu.


Posesia
je čosi iné. Keď hovoríme o posesii, znamená to, že človek je posadnutý deštruktívnym démonom v jeho komplexnom – psychosomatickom kontexte. Démon teda má vo svojej moci nielen tvoju vôľu, ale aj intelekt a fyzické telo, a to takým spôsobom, že bez externej pomoci nemáš žiadnu šancu získať späť nad sebou pôvodnú kontrolu a démona vymiesť. Posadnutosť je ale jav našťastie pomerne zriedkavý. Preto keď vidíme určité zvláštne, patologické, chovanie sa jedinca, nemusí ísť ihneď o posesiu.


Obsesia býva spočiatku veľmi nenápadná a rafinovaná. Budovanie pôdy pre spustenie trvalej okupácie astrálnymi silami sa spočiatku deje len v rovine nevedomia, pričom začína najmenšími a najjemnejšími detailmi v úprave psychiky jedinca. Démonická obsesia rastie a mocnie podobne, ako sa šíri pleseň – postupným integrovaním svojich programov do mentálno-emocionálneho portfólia obete a ich spúšťaním. Na túto skutočnosť postihnutý prichádza zväčša vtedy, keď už novozavedeným programom svojou vôľou nič nezmôže. Stavy opresie, obsesie a posesie sú mnohokrát materiálne orientovanými lekármi mylne diagnostikované ako patologické diagnózy.

V rámci obsesívneho pôsobenia duch svojej obeti môže spočiatku plniť všetky jej želania, aby si ju emocionálne k sebe pripútal a učinil závislou. Obeť nevedome aj ďalej žije svoj bežný život, no postupne prichádza o energiu, chradne až napokon môže umrieť.

Ako funguje mágia I (Démon,Egregor) 2 (300x295)


Tých, ktorí opresiám a obsesiám podliehajú, je nespočítateľné množstvo. Trpí nimi praktický každý, kto nie je duchovne tak zdatný, aby mal svoju vedomú myseľ neustále pod kontrolou. Svedčia o tom drobné závislosti, akými sú napríklad fajčenie, pravidelné pitie alkoholu, kávy, čaju, požívanie drog, alopatických liečiv, pozeranie televízora, hranie počítačových hier, používanie mobilu, závislosť na vzťahoch, ap.


Podľa všetkého sa obsesia/posesia zároveň prejavuje aj preprogramovaním neurónov, ktoré sú takto biochemicky upravené na prijímanie nových informatívnych impulzov tak, ako to už býva pri získavaní rôznych druhov návykov a závislosti, čím sa vplyv astrálnych entít výrazne upevňuje.

Na základe vyššie uvedeného nie je nepodstatné vedieť, že vážnou témou sú všetci tí, ktorí sa duchovne alebo magicky venujú svojim klientom, pričom sami sú obeťami rôznych deštruktívnych astrálnych vplyvov. Nejde tu len o mocných démonov nerestí, ale aj o vyššie spomenuté drobné závislostí a vôbec všetko, čo pokladáme za bežné spríjemnenie života, pričom keby k tomu prišlo, nedokážeme sa toho ani za ten svet zriecť.

Urieknutie, bosoráctvo, porobenieprekliatie, spočíva na rovnakých metafyzických princípoch ako opresia, obsesia či posesia, pričom prekliať môže rovnako astrálna bytosť ako inkarnovaná. Prekliatie pritom môže byť buď zámerné alebo náhodné – ako sekundárny proces vysoko-intenzívnej činnosti mysle.

Súvisiace články 
Astrálne larvy
 
O duchoch
  
Satan. Vládca temnôt


Posadnutosť očami Josefa Veselého

Jako největší riziko rituální magie se tradičně uvádí nebezpečí posedlosti. V minulosti k ní často docházelo však hlavně v ženských klášterech. Za všechny případy připomínám alespoň tři velké epidemie posedlosti, které rozbouřily hladinu veřejného mínění v první polovině 17. století ve Francii: Aix-en-Provence 1611, Loudun 1634 a Louviers 1643-47. Rovněž spiritistická média představují rizikovou skupinu, neboť při své činnosti nabízejí své tělo každému kolem se potloukajícímu duchovi, aniž by jej blíže zkoumala.

K posedlosti může dojít i v důsledku očarování. Klasické příznaky jsou tyto: pohyby, které překračují možnosti běžné pohyblivosti kloubů, zvracení zvláštních předmětů (chuchvalce vlasů, kosti, peří, kameny, špendlíky, hřebíky, kusy skla, malé dřevěné figurky, zauzlované provazy, svinuté dráty, nitě různých barev, ba byly dokonce pozorovány i jehlice ze zvláštní materie, která připomínala umělou hmotu nebo ohebné dřevo*), nápadné změny hlasu, zvýšená fyzická síla, stavy podobné epileptickým záchvatům, nápadná změna osobnosti, psaní a mluvení cizími jazyky, které postižený prokazatelně nezná, ztráta kontroly nad některými partiemi svalů, podivné myšlenky, přání a pudy.

Pokud se magik přistihne např. při tom, že s chutí pije šálek krve, měl by se vážně zamyslet nad tím, není-li náhodou posedlý.

V takovéto extrémní formě se však posedlost objevuje spíše na plátnech kin než ve skutečnosti. Obvyklejší je méně nápadný průběh, při němž dochází ke změně osobnosti postiženého ve prospěch nějakého parciálního pudu (posedlost sexem, mamonem apod.). Jde vlastně o již popsané riziko pramenící z nerovnováhy. Jindy se mohou vyskytnout různé zvláštní a těžko diagnostikovatelné choroby, které se projevují celkově neurčitými příznaky, přičemž zde existuje určitá analogie mezi chorobou a entitou, s níž magik pracoval nebo pracuje (např. Mars horečka). Někteří démoni jsou totiž schopni bezprostředně působit na tělesné funkce a procesy (např. termoregulace, hladina cukru v krvi apod.), čímž mohou vyvolávat příznaky nemocí, s nimiž si lékaři nevědí rady, protože u těchto chorobných stavů zdánlivě boratorním vyšetření např. krve nebo moči mohou zmýlit lékaře, který pak stanovi chybnou diagnózu a nevhodný způsob léčby, v jehož důsledku se stav pacienta ještě zhorší, a doporučuje se před návštěvou lékaře pomodlit, aby Bůh osvítil lékařovu mysl, což pokládám za velmi rozumné i bez ohledu na démony.

Přísně vzato je třeba rozlišovat mezi obsednutím a posednutím. V prvním případě týrá démon svoji oběť zvenku, což se projevuje nutkavými myšlenkami nebo „hlasy“, které oběť neustále k něčemu navádějí, vyhrožují jí apod.

Při posednutí se démon zmocní těla oběti, s nímž začne manipulovat, popřípadě jej zcela ovládne. Druhý případ je vážnější, nicméně jeho projevy mohou být daleko méně nápadné než u obsednutí a oběť si jich vůbec nemusí být vědoma. Démon se v jejím těle „uhnízdí“ a začne zvolna měnit strukturu její osobnosti, takže člověk začíná jinak myslet i jednat, přičemž tyto změny pokládá za své vlastní projevy.

Někdy se démoni dokonce snaží o to, aby odvedli pozornost své oběti tím, že v souladu s jejími sklony zvyšují její schopnosti, takže „postižený“ může zakoušet i velmi příjemné stavy, kdy je vzdálen tomu, aby si připouštěl nějaké starosti.

Soudobý protestantský teolog L. Sumrall používá ještě jemnější rozlišení stupňů démonských vlivů:

  1. Úpadek: Oběť ztrácí schopnost uvolnění a vyjádření.
  2. Potlačování: Oběť ztrácí schopnost prožívat pocity radosti a štěstí.
  3. Utlak: Oběť propadá pasivitě.
  4. Deprese: Oběť prožívá deprese.
  5. Utisk: Oběť zakouší úzkostné stavy.
  6. Opanování: U oběti dochází ke změně myšlení.
  7. Posedlost: Oběť ztrácí svoji svobodnou vůli a ocitá se plně v moci démona.

Již z biblických pramenů je známo, že oběť nemusí posednout pouze jeden jediný démon, ale že jich může být víc, ba dokonce mnoho. Misionář P. Lehmann, pracující v Zaire, publikoval roku 1987 seznam démonů, které vyhnal z šamana Tata Pembele. Byli mezi nimi Strážce předků, Duch cestování, Žrout mrtvých, Vysvoboditel od čarodějnictví, Hlas mrtvých, Rozšiřovač nemocí, Ochromovač, Ničitel vody, Léčitel a mnoho dalších. Díky nim měl šaman obrovskou moc. Zda byl za provedený exorcismus vděčný, se neuvádí.

Zajímavý případ posedlosti z vlastní praxe líčí M. Jungkurth: „Jednalo se o sexuálně-magický experiment, který jsem provedl se svojí družkou. Nejprve nastaly požadované fenomény, které zde nechci blíže rozvádět. Pak ale došlo k vedlejšímu účinku, totiž, že se u nás obou projevila zvýšená sexuální dráždivost, spojená se silně zvýšeným tokem energie, což jsme nejprve pokládali za nikoli neobvyklý vedlejší účinek celé věci. Moje družka nicméně asi po dvou dnech upadla v noci do zvláštního stavu transu, v němž mluvila neznámým, neidentiňkovatelným jazykem. Na nic se nepamatovala krom toho, že pociťovala zvláštní „zvířecí“ nebo, lépe řečeno, „zvířecké“ choutky, spojené s fascinaci temnými, zlými a zrůdnými věcmi. Následujícího dne měla podivně zastřený a jakoby číhavý pohled. Její vzezření zarážejícím způsobem připomínalo kočku. V rozhovorech zastávala úplně jiná stanoviska než dříve a vyskytovaly se u ní pro ni netypické myšlenkové pochody. Zároveň se k nám začal stahovat hmyz, zvláště pavouci. Objevovali se všude, kde jsme se zastavili, lezli po stole i po posteli cílevědomě přímo k nám. Když jsme to zpozorovali, rychle jsme příslušné sigilum zrušili, čímž jsme démonům uzavřeli bránu. (. . .) V této souvislosti je důležité, že jsme v našem případě nekontaktovali rovinu těchto démonů záměrně, ale že byla s naší prací pouze nepřímo spojena. Démoni udělali ze své strany všechno pro to, aby se dostali ke ,dveřím“ a otevřeli je.“

Na často diskutovanou otázku, co z toho démoni mají a jaké cíle sledují, Jun gkurth odpovídá, že v uvedeném případě byl důvod jednoznačný. Lidé, kteří spolu žijí a praktikují magii, vytvářejí velký energetický potenciál. Dotyční démoni, jejichž doba působnosti spadala do předbiblických časů, se pokusili využít tohoto potenciálu ve snaze o obnovení své vlády. Člověk je pro démony vůbec zajímavou kořistí, neboť jeho energie jsou v určitém smyslu jejich potravou. Ani jeho schopnosti a vědění pro ně nejsou bezcenné a v neposlední řadě se jim lidská bytost hodí i ktomu, aby v jejim těle mohli nepozorovaně působit v hmotném světě.

Jungkurth rovněž varuje před jedním velmi rozšířeným omylem. Podnikne-li experimentátor malý magický pokus, který zůstane bez negativních důsledků, mnozí z toho vyvozují, že zopakují-li příště tento pokus v trochu větším rozsahu, zůstane to opět bez následků. Tímto opakováním se však mohou stále více otevírat „dveře“ bytostem, které jen čekají na to, až bude mezera dostatečně široká, aby se jí mohly protáhnout. V praxi to znamená, že se třeba dlouhý čas vůbec nic neděje, a pak se náhle vyskytnou fenomény, s nimiž magik naprosto nepočítal.

Toto varování rozhodně nelze brát na lehkou váhu, zvláště zabývá-li se cxperimentátor, stejně jako Jungkurth, také tzv. magií chaosu, která operuje s neuspořádanými, a tudíž pro člověka velmi nebezpečnými energiemi.

Posedlosti se čelí vymítacími rituály, které je ovšem někdy třeba častěji opakovat. Pro exorcismy existují příručky, obsahující příslušná pravidla a formule. Za všechny připomínám alespoň jedinou, zato však důležitou zásadu: exorcista musí za všech okolností zachovat klid. Rozzlobený exorcista je vyřízený exorcista, říká Salvucci.

Méně známé je, že existuje i možnost, že magik svým astrálním tělem „posedne“ zpravidla jen dočasně jinou bytost, což ovšem vyžaduje jistý stupeň dovednosti nebo velké magické nadání. A. Crowley o této věci píše, že magik si prostě vybere vhodný živý organismus, vyžene duchovní bytost, která jej obývá, a ubytuje se v něm. Učini-li tak násilně, není snadné to ospravedlnit, jelikož vypuzena duchovní bytost se inkarnovala v souladu se svojí vůlí, a nikdo nemá právo konat nic jiného než svoji vůli.“

Nelze argumentovat tím, že něčí vůlí je připravit někoho jiného o jeho vůli. Může se ale stát, že nějaká bytost z popudu své vůle magika vyzve, aby obýval její obydlí. Ostatně je velmi obtížné nějakou duchovní bytost z jejího sídla vypudit, a to i v případě, že se nejedná o člověka, který je kompletním mikrokosmem, ale o nižší bytost, která je sice menší „hvězdou“ než člověk, nicméně přesto je součástí těla Nuit.

Používat zvířecích těl, jako třeba těla orla, vlka nebo jiného vhodného zvířete, je však možné s jejich souhlasem. Člověk za zvíře převezme odpovědnost, což je pro ně, magicky vzato, obrovská výhra. Magik se naproti tomu může „proměňovat“ do různých podob, zvláště má-li takových zvířat k dispozici více. Vymisťování do astrálu může tímto způsobem nabýt značně konkrétních podob. Toto partnerství pro magika však představuje i velikou zodpovědnost, neboť pouto, které jej se zvířetem spojuje, je láska.

V důsledku toho bude velmi trpět, když se jeho chráněnci něco zlého přihodí. Stává se, že se člověka nijak zvlášť nedotkne, slyší-li o zničení města s několika tisíci obyvateli, ale slyší-li vyprávět o tom, jak si pes poranil tlapku, dostane světobol. Bližší postup Crowley neudává s odůvodněním, že slepému koni stejně není nic platné, když se na něj mrká. Znal jsem jednu velmi mladou a velmi talentovanou magičku, která praktiky tohoto druhu spontánně objevila.

*) Při vylučování tyto předměty organismus nikdy neporaní, i když se jedná třeba o ostré sklo, neboť se materializují teprve ve chvíli, kdy vycházejí z těla. Italský exorcista C. Amantini, který tyto předměty sbírá, jich za 36 let své praxe nashromáždil plný košík.
Z knihy
MAGIE od Josefa VESELÉHO

Prečo kresťanom vládne egregor Diabol, sa dočítaš TU.


A v závere článku ukážka z reálneho 
vymetania viacerých démonov z duše jednej vysoko oddanej katoličky, o ktorom bol okrem množstva dokumentov nakrútený aj celovečerný film:

 

 

Artemius

Red circle and pentagram on a black background

Comments are closed.