Nočná paralýza

Nočná paralýza


Keď som mal približne dvanásť rokov, v jednu (hádam náhodnú) noc sa so mnou začalo diať čosi veľmi zvláštne. Vtedy, keď sa mi to stalo po prvý krát, som si ľahol a po chvíľke zaspal ako každý všedný večer. Ale čo sa mi stalo potom v noci, bol pre mňa jeden z najnepríjemnejších zážitkov, ktoré som vo svojom živote zažil.


Pamätám si, že som sa zrazu zobudil na akýsi bzukot a o pár sekúnd som zistil, že tento bzukot vychádza ako keby zo všetkých strán (prirovnám to k efektu slúchadiel). Ten bzukot by som prirovnal k zvuku zapnutej cirkulárky, ktorá beží na prázdno, alebo k šumeniu v ušiach po tom ako opustíte hlučnú miestnosť, ale tento šum bol tisíc krát silnejší. Tak a tento bzukot bol zo začiatku docela tichý a jemný ale postupne začal byť stále intenzívnejší, až tak že som to nemohol vydržať a tak som chcel otvoriť oči a sadnúť si na posteľ. Následne na to zisťujem, že nemám žiadnu kontrolu nad svojím telom, proste som bol totálne paralyzovaný. V tomto strašnom stave keď mi nepretržite bzučalo v hlave a nemohol som sa ani pohnúť ma zachvátil strach, a následne ako som dostal strach, začal bzukot aj paralýza ustupovať, až to úplne odišlo a ja som bol zase ihneď v stave spánku. A toto sa mi stalo 1 až 3 krát za noc a takýchto nocí bolo asi 3 až 5 krát do roka. Vzoprieť tomu sa mi podarilo len pár krát, ale prerušiť to nikdy

Najzaujímavejšie na tomto je, že som sa o tieto nočné paralýzy začal vážne zaujímať až v 19 rokoch môjho života. V tomto roku to bolo najintenzívnejšie. Paralýza vtedy prichádzala aj tri – štyri krát do týždňa, takže som si ráno spomenul, čo sa v noci stalo a postupne som sa začal na všetko rozpamätávať. Začal som na internete hľadať informácie o tom, čo sa to so mnou vlastne deje a prečo.

Zistil som, že nie som jediný komu sa to v takomto veku deje. Zo začiatku mi bol nápomocný blog Helar a diskusné fórum 3oko, kde som našiel ľudí, ktorým sa stáva to isté čo mne.


3oko:

Hanyman: To bzučení slyšim taky když jdu spát lehnu všude ticho a najednou bzzz nebo jako by někdo cinknul a doznívá to asi tak dvě minuty ale hýbat tělem jsem mohl (alespon myslim protoze jsem to nezkousel) rekl jsem si ze to slysim energii (coz je mozna blbost) pak mi to ani nevadilo proste jsem to poslouchal.

A takýchto príkladov by bolo… Tak som teda skúsil zaslať mail konkrétnym osobám, ktoré tento stav zažili a ktoré ho aj využili napríklad k Astrálnemu cestovaniu (AC). Na fóre 3oko som dostal takéto odpoveďe k môjmu zážitku:


Je to normálna súčasť tranzového stavu, ktorý môže vyústiť do mimotelového zážitku (AC). Rozhodne by som sa voči tomu nebránil a tak isto to nie je žiadny útok. Mnoho ľudí zažíva spontánne AC bez toho, aby o ňom niečo vedeli. Otázka ani tak nie je prečo ale skôr čo s tým. Na túto otázku si musíš odpovedať sám. Spousta lidí se o to marně snaží a tobě se to stává spontánně, buď rád a využívej toho ke vstupu do AC.


E-mail od Martina Hogenauera z Česka, ktorý sa venuje AC už niekoľko rokov bol po opísaní môjho zážitku veľmi presný ako sa neskôr ukázalo:


Ahoj
To se mi také stávalo. Až začneš zkoušet astrální cestování, a budeš k tomu chtít využít tento stav, tak ho vlastně začneš chtít – no a tím se postupně začne ztrácet, časem se už nebude objevovat.


Postupne som začal študovať všetko o AC a ako mi tento stav nemu môže dopomôcť.

Zverejním tu ako Martin Hogenauer využil túto paralýzu k AC (cestovaniu bez hmotného tela):



Předtím, než popíšu svůj výlet mimo tělo bych se chtěl zmínit o jedné věci: Již od 11 let se mi stávalo v noci toto: Šel jsem spát, ale nemohl jsem usnout, stále jsem se převaloval v posteli a přemýšlel o všem možném. Stále jsem si říkal, že chci usnout. Nic nepomohlo. Stávalo se to většinou kolem 2 nebo 4 hodiny ráno. Uvnitř své hlavy jsem uslyšel:”Bzzz”. Poprvé mě to vyděsilo, říkal jsem si, co to je. Později mi to už nevadilo, signalizovalo to, že hrůza teprve přichází. Dál jsem se převaloval v posteli a asi tak jednou za 2 minuty mi takto zabzučelo v hlavě. Asi po 10 minutách jsem zavřel oči a zjistil jsem, že se nemohu hýbat. Bylo to pro mě strašné. Snažil jsem se tomu ubránit, alespoň trochu se pohnout. Nic se nedalo. Pokoušel jsem se hýbnout rukou, nic. Pak jsem se snažil otevřít oči, taky nic. Ani jazykem jsem nemohl hýbat. Tento stav trval asi 2 minuty. Děsivé dvě minuty. Pak se chvilku nic nedělo. Pak opět to samé. Opakovalo se to asi 5x.


Tyto příhody se mi stávali zpočátku jednou za měsíc, později jednou za asi dva měsíce. Opravdu si na to nešlo zvyknout, vždy, když jsem nemohl usnout, začal jsem se bát, že to přijde. Od okamžiku, kdy mi poprvé zabzučelo v hlavě jsem se bál zavřít oči. Nemohl jsem přijít na to, čím to je. Vymyslel jsem si spoustu teorií, třeba i (teď se tomu musím smát, ale předtím mi do smíchu nebylo ) to, že přilítli mimozemšťani, začali mě paralyzovat a pak na mě chtěli dělat pokusy. Tak po roce těchto zážitků mě napadlo, co kdybych zkusil opustit tělo? Poprvé jsem netrpělivě očekával “tu” věc. Přišlo to opět jedné noci. Když jsem se poprvé nemohl pohnout. Tak jsem se uklidnil a řekl jsem si něco jako:”Chci opustit svoje tělo.” Trochu jsem to spojil i s vizuální představou. Vůbec nic se nestalo. Normálně bych to celé hodil za hlavu a řekl si, že tohle nikam nevede, ale tentokrát jsem to chtěl zkusit znova.

Asi za měsíc se konalo to samé. Nemohl jsem se hýbat. Ležel jsem na boku na posteli. Jen nepatrnou myšlenkou mě napadlo:”Chci ven!”, neřekl jsem to ( v duchu ), jen jsem na to pomyslel a hle !!! Vznášel jsem se u sebe v pokoji. Měl jsem z toho velkou radost. A hned jsem se chtěl někam podívat. Otočil jsem se napravo, ale k mému vyděšení se onen točivý pohyb nemohl zastavit. Točil jsem se dokola. Pak se mi nějak podařilo zastavit. Chtěl jsem proletět skrz okno ven na ulici, tam pak zamířit ke kamarádce do bytu, která bydlí naproti mě. Vyrazil jsem tím směrem. Asi jsem prošel oknem, nebo ne. Ale za ním. Mě obklopilo bílé světlo, jako by jste byly v místnosti s bílíma stěnama a bylo tam světlo. ( Omlouvám se, ale nedá se to dosti dobře popsat ). Pak už jsem se jenom ocitl ve svém těle a na tenhle zážitek jsem nemohl zapomenout. Bylo to mé skutečné první opuštění těla. Od té doby jsem se těšil na okamžiky, až zase uslyším v hlavě “Bzzz” Naneštěstí zmizeli. Od té doby jsem je měl asi tak 3x a konec.

Po horlivom štúdiu astrálneho cestovania som bol nedočkavý a bez akejkoľvek prípravy som sa pokúsil zažiť AC. No zažil som najčudnejší zážitok v mojom živote, ktorý popisujem Tu.
Zdroj: http://www.um.zonax.sk/nocna-paralyza/

Súvisiaci článok 
Spánková paralýza – osobné zážitky