Meditácia z rôznych uhlov pohľadu

Meditácia z rôznych uhlov pohľadu

 

 

ÚVOD: Nevyhnutným základom SPOZNANIA ako SEBA SAMÉHO tak SVOJHO OKOLIA sú ZMENENÉ STAVY VEDOMIA. To už ale asi každý vie. A tie sa dosahujú buď PSYCHOAKTÍVNYMI LÁTKAMI alebo MEDITÁCIAMI, čo je tiež známou záležitosťou. A čo sa týka meditácií, tak k ich pojmu existujú RÔZNE NÁZORY, o čom vypovedá aj následujúci článok.

No ako som už (na sebe) zistil, márne sú názory iných, pretože pokiaľ sám začneš praxovať, možno zistíš, že si sa predtým zbytočne niekym motivoval. Hlavným GURUOM za každých okolností je len tvoje NADVEDOMIE, nie niekto iný. Ani Boh nie… 


Meditace 4.0

Někdy jde život ztuha. Jako vzpruha pro někoho může působit i meditace. Lidé se mě často ptají, co je to meditace a jak se dělá. Asi, že sem plešatej, tak si myslí, že mi tím už slezli vlasy a narostla moudrost. Po pravdě to do dneška stále nevím. Ale vím tohle…

Pod pojem meditace řadíme několik činností, z nichž řada je spojována s dosažením změněného stavu vědomí. Cílem meditace je pro všechny současné meditující zejména kultivace mysli (její zklidnění) a získání vhledu (ať už do smyslu lidské existence a vesmíru nebo do osobních záležitostí). Někdy tento pojem označuje i prosté rozumové přemítání a v některých náboženstvích také určité druhy modlitby. K meditaci přistupuje každá škola různě. Některé používají pouze lidskou mysl, které nabízí primární meditační bod (theravádový buddhismus), jiné užívají externí pomůcky, jako jsou např. mandaly.

Meditujeme-li jen proto, abychom utekli ze světa a zapomněli na své trápení, není to meditace. Jsem-li zklamán z vnějšího světa nebo jsem prostě rozhozený z toho, jak věci nejdou dle mého, pak to asi příliš duchovní stav nebude. Prostě věci nejsou podle mého, jsem tedy nespokojený s tímto stavem. Pronikat meditací do hloubek Univerza může být totiž i škodlivé. Když ne pro nás, pak pro Univerzum určitě.

Kdo hledá v meditaci Boha, ať už v jakékoliv víře, bude asi dost zklamán. To, co se mu jako Bůh zjeví je spíše tzv. channeling, neboli přenos jeho vlastních přání do zjevové podoby. Vytváří si sám svého Boha, kterému věří. Jenže Bůh se zjevuje jen svým vlastním způsobem a hlavně pouze ve svůj vlastní čas. Je mu celkem prd po tom, co my lidé zrovna potřebujeme. Na to nám dal rozum a srdce, poraďme si. Meditací chce také mnoho lidí navázat spojení s Bohem. Jenže, pokud jsme všichni děti Boží, pak je to asi jako plavat v oceánu a hledat moře. A necítíme-li jednotu s Bohem při tom, když myjeme nádobí, uklízíme chodník nebo fyzicky milujeme partnera, pak hledat jednotu s Bohem v meditaci ani nemusíme.

Většina lidí se vzteká, když nemají k meditaci své podmínky. No, nikdy nebude nic ideální. Ale můžeme se jen ideálně pokusit být s Bohem ve vědomém spojení. To je meditace.

Meditací se proto nejčastěji rozumí různé praktiky prohlubování soustředění. To jsou jen její formy. Ačkoli se meditace obvykle považuje za součást východních náboženství s počátkem ve védském hinduismu, je součástí mnoha náboženských systémů a filosofických škol. Důkazem toho je např. islámský súfismus.

Podle Steinera se v současnosti praktikují cca 3 přístupy, neboli tři formy, tři cesty okultního vývoje. Proto existují i tři typy meditace, které vedou ke stejnému cíli, ale liší se navzájem jen stupněm oddanosti žáka k učiteli, což je podle něj základní stupeň určující meditaci:

► Orientální: Meditace, zvané také jóga, je vývoj, při kterém se jednotlivý, na fyzické úrovni žijící zasvěcený člověk stane učitelem, tak zvaným „guru“ (sanskrt. guru – ctihodný, učitel) jiného člověka. Žák se pak úplně (i ve všech jednotlivostech) spoléhá na svého učitele a závisí na něm. To je cesta vhodná pro indickou povahu. Vylíčeného stavu lze nejlépe dosáhnout, když žák po dobu vývoje úplně vypne své „já“ a přenechá je svému učiteli. Učitel musí dokonce dávat rady i při iniciativě k jednání. Evropská kultura takovou oddanost vůbec nepřipouští. V orientálním školení platí přísný požadavek, aby se žák podrobil svému učiteli. Pokyny, které učitel v orientální okultní výchově dává nelze udělovat veřejně. To, co je podáváno jako pokyny, lze rozdělit do osmi skupin: 1. Jama, 2. Nijama, 3. Ásana, 4. Pránájáma, 5. Pratjáhára, 6. Dhárana, 7. Dhjána, 8. Samádi.

►Křesťansko-gnostická: Meditace je vývoj, který staví na místo jednotlivého učitele samotného Ježíše Krista, pro všechny. Cit pospolitosti ke Kristu Ježíši, být s ním zajedno, může nahradit oddanost k jednotlivému učiteli. Ale je nutné, abychom k němu byli teprve dovedeni pozemským učitelem. I zde je člověk na fyzické úrovni v jistém směru závislý na učiteli. Cestu křesťanského školení může žák nastoupit na radu učitele, který ví, co je nutné dělat, a který vždy může při každém kroku napravit to, v čem se stala chyba. Ale velikým učitelem je tu sám Ježíš Kristus. Proto je nutná dostatečná víra v to, že Ježíš Kristus skutečně žil. Bez této víry je citové spojení s ním nemožné. To, co se podává jako zasvěcení, lze rozdělit do sedmi stupňů: 1. Mytí nohou, 2. Bičování, 3. Korunování trnovou korunou, 4. Nesení kříže, 5. Mystická smrt, 6. Kladení do hrobu, 7. Zmrtvýchvstání.

►Rosekruciánská: Nejsamostatnější je člověk při rosekruciánské meditaci (to, ale tvrdí každá liška co si chválí svůj ocásek). Učitel zde není vůdcem, ale rádcem; je tím, kdo dává pokyny, co je vhodné dělat. Zároveň pečuje o to, aby souběžně s okultním školením pokračoval rozhodující vývoj myšlení, bez kterého nelze vůbec okultní vývoj prodělat. Podstatu tohoto rosekruciánského školení lze označit slovy „pravé sebepoznání“. Přitom je nutné rozlišovat dvě věci (a rosekruciánský žák je nesmí rozlišovat pouze teoreticky, ale i prakticky, tj. musí se snažit své poznání uvést do praktického života). Jsou dva druhy sebepoznání: nižší sebepoznání, které rosekruciánský žák nazývá sebezrcadlení; tím se má překonat nižší „já“; vyšší sebepoznání, zrozené sebezřeknutím. Stupně rosekruciánského školení jsou spíše vnitřními stupni a vyžadují, aby člověk pěstoval vyšší duševní život subtilním způsobem. Lze je rozdělit do sedmi skupin: 1. Studium, 2. Imaginace čili imaginativní poznání, 3. Učení se okultnímu písmu, 4. Rytmizování života a dechu, 5. Shoda mikrokosmu s makrokosmem, 6. Pobývání nebo pohroužení se do makrokosmu, 7. Božská blaženost.

Skutečně vystoupit mimo svou bytost znamená zřeknout se sebe. Proto směřuje rosekruciánská výchova k tomu, aby se nižší „já“ dostalo z člověka. V theosofii se podle R. Steinera na počátku jejího působení dělala nejhorší chyba tím, že se říkalo: „Je nutné nehledět k vnějšímu světu, ale zírat do svého nitra.“ To byla velká iluze. Tady člověk nachází jen své nižší „já“, čtvrtý článek své bytosti, který se domnívá, že je něčím božským, zatímco ničím božským není. Abychom poznali božství, je podle rosenkruciánu nutné vystoupit mimo sebe (tím paradoxně posilují své falešné ego).


 Meditace 4.0

Meditaci se nestanu duchovnější. Nepřitáhnu si světlo osvícení. Tohle mnozí meditující neradi slyší, protože je jejich pojetí meditace, právě na na prvku forem položeno. Ale sedět 5 minut a nebo celý den, když vytrvale chci osvícení je stejně na prd, jako stát frontu v supermarketu kvůli trendy hračkám. Meditaci nemůžeme chtít. Můžeme jí jen být. A proto se podívejme na meditaci nikoliv z hlediska jednoznačné formy, ale z duálního pohledu. Co v ní hledáme? Podle mne v ní v prvé řadě můžeme najít svou přítomnost.

A právě proto má každá lidská duše má svůj způsob meditace. Můj způsob meditace nebude vyhovovat vám a váš způsob meditace nebude vyhovovat mně. A je jen obrovská škoda pro nás všechny, že se právě tímto způsobem meditace neprovozuje. Jako meditace 4.0. Meditace, jak ji vnímám já, není jen zastavení mysli. To je v podstatě pitomost. Stačí si přeložit slovo „meditation“ z latiny. Protože, proč by pro Boha jakákoliv kultura pojmenovala stav zastavení mysli, názvem přemýšlení?

Zbytečné mluvení nebo přemýšlení = meditace, je jedním z mnoha způsobů, jak se vyhýbáme přítomnosti. Ale nemáme v sobě mnohem hlubší minulost, kterou si nepamatujeme a se kterou se neztotožňujeme? Mluvím o nevědomé minulosti, která ovlivňuje náš život prostřednictvím zážitků z dětství nebo dokonce z minulých životů. Náš život je ovlivněn také kulturními vlivy, to jest geografickým místem a historickou dobou, ve které žijeme. To všechno má vliv na to, jak se díváme na svět, jak reagujeme, co si myslíme a jak žijeme. Jak bychom si to všechno mohli uvědomit a jak bychom se toho mohli vzdát? Jak dlouho by to trvalo? A i kdyby to bylo možné, co by nám pak zbylo ? To, čeho se nejvíce bojíme. Zjevená přítomnost. Realita hmoty. Peklo pro všechny abstrahující mysli, které si okamžitě tvoří své vidění světa a realitu stále odmítají.

A tak, jak se v meditaci snažíme odpoutat od vjemů vnitřního i vnějšího světa a proniknout paprskem vědomí jako laserem do mezer mezi jednotlivými myšlenkami, do oblasti nicoty, která v sobě obsahuje okamžik věčnosti, pravdu i nepravdu, jednotu všeho se vším neboli podstatu jevu, události, věci, ale i myšlenky samé, ptám pořád na to samé. Cožpak právě toto není odvrácení se od reality? Jenže my i tím, že se pokoušíme odhalit nicotu, tak stále přemýšlíme. A tato nicota existuje pouze díky našemu přemýšlení! Není potom snaha odvrátit se od tzv. světa „Mája“, světa iluzí, největším paradoxem všech dob? Když utíkáme dovnitř sebe sama, kde si sami sebou a svými channelingovými představami stvoříme nicotu namísto, abychom živě odmaskovali všechny děje, které nám naše nedokonalé smysly neumožňují vnímat v jejich celku, v universu? Prostě žít ve vědomí?

Stav vašeho vědomí se pozná podle toho, jak reagujete na obtížné životní situace, nikoli podle toho, jak dlouho vydržíte sedět se zavřenýma očima, ani podle toho, jaké máte vize. Mnozí poměrně často meditujeme právě kvůli budoucnosti. Bojíme se totiž své minulosti a tak před ní utíkáme do představ a meditace je pro spousty lidí vhodným kanálem pro tzv. pozitivní vytváření budoucnosti. Jenže budoucnost je obvykle replikou minulosti. Může sice dojít k povrchním změnám, ale skutečná transformace v člověka je velice vzácná, neboť závisí na tom, zda se dokážeme soustředit na přítomný okamžik natolik, abychom se zbavili břemene minulosti. To, co vnímáme jako budoucnost, je součástí současného stavu vašeho vědomí. Je-li mysl zatížena břemenem minulosti, náš život se nezmění. Minulost se v budoucnu jen opakuje, protože nežijeme v přítomném okamžiku.

Ještě jsem meditaci nepochopil plně a obávám se, že ji pochopím přesně, až budu jednou odcházet z tohoto světa, protože nebudu zatížen jeho nástroji. Ale zatím jsem pochopil tolik, že se domnívám, že když vnímám odrazy bytí světa kolem (pomocí metody 3AXIS) a zároveň si je dovedu transponovat ve své mysli do kontextové komunikace; to jest dívat se na ně nejen z vnějšku, avšak i zevnitř a hledat v nich symboly, skryté významy nevědomí, tak je činím vědomími a tím se spojuji s vnitřkem všech a všeho natolik, jak jsem jen schopen. Současně se díky tomuto odrazu dozvídám o sobě základní GPS souřadnice, jenž ukotvují mé vnitřní nastavení ve vnějším světě. Vím, kde jsem a na co se nyní zaměřuji. Nacházím díky nim svou vědomou pozorností přítomnost. Protože tu mohu nalézt pouze tehdy, když vím, kde jsem. Zvnějšku i zevnitř. Já jsem já.

K tomu nepotřebujete slova. Stačí pohled. Díval jsem se do očí indiánského šamana, s nímž jsem měl kdysi, vést rozhovor. Sedl jsem si tehdy v tee-pee a já tiše seděl, neoslovujíc staršího, čekal jsem na jeho vyzvání. On si zmetek kouřil dýmku míru a nic neříkal. Po chvíli, kdy ze mne opadla nervozita, jsem si všiml, že hovoří. Že už delší chvíli hovoří. Díval se na mne. No nebylo v tom hodnocení, nebylo v tom pohledu nijaké plus mínus, byl v tom jen prostý zájem o to, kdo s ním sdílí jeho přítomnost. Seděli jsme tak tři hodiny. Tři hodiny jsme se dívali jeden druhému do očí. Chvílemi jsme se smáli, chvílemi byly vážní. Byla to úžasný okamžik věčnosti. V tu chvíli sem nevěděl, jak mnoho času uteklo. Měl sem pocit, že to byla chvíle. A světe div se. Od té doby, co jsem byl s ním, jsem se naučil to samé. Když si povídám s klienty či s přáteli, či pracuji s nimi, pak jsem v tom místě, kde jsme. Zajímají mne oni celí, jedineční se vším všudy. A díky tomu ztratí čas svou váhu a běží uvnitř našeho vnitřního pole jinak. Pak se vlomíme do reality a jdeme shánět taxíky. Jak nám to tak rychle uteklo. Tam uvnitř přítomnosti je jediné místo, kde lze uskutečnit jakoukoliv změnu.

Naučit se něco skutečně, můžete jen od lidí, kteří už něčeho skutečného dosáhli. Jedna dáma mne zvala do Tibetu, abych ozvláštnil její výpravu s klienty za duchovními místy a mistry. Poděkoval jsem ji a nikam jsem nejel. Protože jsem měl několik let štěstí, jedno z největších v životě, být v přítomnosti člověka, za kterým jezdí mniši až z Tibetu. A to bylo a je pro mne důležitější nežli výlet.

Nikdo z těch, kteří něčeho v životě dosáhli, vám nebude dávat zvláštní rady ani návody. Oni jsou jen sami sebou a vy, pokud snesete ten jejich zvláštní pohled, se v něm můžete mnohému naučit. V tichu. To je totiž chvíle, kdy vaše duše sestoupí na jedno místo a vy se můžete učit. Jste-li připraveni. A to poznáte.


Někdo může věřit v Boha, ale tato víra není skutečností v jeho životě. On pouze věří v Boha, protože nějaký světec, jogín nebo Mistr řekl, že Bůh je, anebo protože četl o Bohu v duchovních knihách.

Jedna velmi milující duše se na mne kdysi láskyplně dívala a snažila se mi cosi sdělit, meditovala a snažila se zklidnit a navázat vnitřní spojení pomocí techniky. Seděla na zemi v krásném interiéru hotelového bazénu a kolem ní tekla voda. Ona měla zavřené oči, ničeho si nevšímala a zcela pohroužená ve svojí techniku přiblížení se k druhému byla pohlcená vlastní představou o tom, jak by to vyhovovalo jí. Já jsem jí v podstatě nezajímal. Neotevřela totiž ani oči. Jen si utvářela představu dle svých mylných zkušeností. Já jsem tuto představu následně zklamal. Ne že bych chtěl, ale proto, že to nebyla a nemohla být realita. Bylo to jen její přání, které jsem jen nějakou chvíli odrážel, tak že se jí zdálo (zdání, iluze = májá), že mi rozumí. Neříkám, to pro jakékoliv zlehčování její či té situace. Miluji ji dodnes a budu ji mít rád navždy. Jen si nevšimla, že se na ní jen dívám. S pochopením, s láskou, jaké jsem schopen. Nevnímala je, protože viděla jen svou techniku spojení.


Až pochopíme, že největším projevem lásky je pohled do očí toho druhého, bude na světě ráj. Jenže to chce chtít se dívat a vidět všechno, co při pohledu uvidím. A před ničím svým pohledem neuhnout. A tomu já říkám láska.

Ten můj poslední pohled mne naučil tomu, že ty oči, kterými se snažím zahlédnout Boha, jsou ty samé, kterými se Bůh chce dívat na svět. A tak jen vím, že nejlepší meditací je být přítomným. Zatím vedu 4.0.

©️ MZZ

PS: ale MINULOST ani BUDOUCNOST NEMŮŽE ŽÍT ve VAŠÍ PŘÍTOMNOSTI. V současnosti průmysl 4.0 přetváří celé hodnotové řetězce a propojení. Pokud to je v průmyslu, nelze to pominout ani v duchovnu. Třebas spojení já – Bůh – já. Já – jsem – já.


Meditace vody

 

Jádrem meditace metody vody není blok tělesné energie prorazit a „zničit“, ale rozpustit a přijmout a uvolnit jej mimo tělo. Neboli uvolnit energii svázanou v těle (většinou našim lpěním, ať vědomým či nevědomým), aby byla svobodná a schopná se spojit s jednotou = s Taem (a opět ji nechat možnost se rozhodnout tělo buď opustit a nebo v něm zůstat, to ji však pak musíme umět přijmout za svou).

Taoisté věří, že jsme fyzické bytosti bydlící taky na této planetě a tím pádem se potřebujeme vypořádat s pocitem tělesnosti, konkrétně být si vědomi jakéhokoliv pocitu, který je uvnitř vašeho těla. OPAKUJI UVNITŘ. Mnoho meditačních technik nutí člověka vystupovat ze sebe se svou energii, pak však jde o metodu ohně. Metoda vody nutí člověka k plnému uvědomění energie ve svém vlastním těle. K jejímu přijetí. I s jejími bloky. Teprve po jejich přijetí za své, je můžete nalézt, popsat a rozpustit. Teprve po tom je možné pracovat se sebou.

Když začnete vnímat vnitřek sebe sama, často najdete místa, kde vaše energie jakoby zamrzly, vaše čchi stagnuje protože vaše nebo převzaté emoce uzavřely energetické dráhy těla tak, že uzavřely určité body či kanály, kterými v těle tekla volně energie. Veškerá energie uvnitř člověka jenom pluje, jako voda, v řece. Pokud je volná.

Existuje dva postupy meditace vody, kterými dosáhnete uvolnění energie ze zajetí vašeho těla. Jde o tzv. vnější a vnitřní rozpouštění. Popíšeme si pouze vnější postup. Při něm používáme mysl, aby sledovala vaše tělo DOLŮ, od hlavy k patě, dokud nelokalizujete v těle místo, kde je vaše energie blokovaná. To se dá určit pocitem síly, napětí, nepohodlí nebo stažení. Naučme se rozeznávat jestli něco není zcela v pořádku. Vaše uvědomění vstoupí do pevné hmoty energie tělesně se projevujícího bloku, který je většinou jako zmrzlý kus ledu a tímto postupem jděte směrem dovnitř = nasměřování vaší energie pozornosti, až pak místo blokace změkne. Taje. Taková je síla lidské pozornosti. Až dosáhnete centra blokace. Tím změníte blok ledu na vodu. Jak zmrazená energie pluje tělem, vy se nenechte strhnout proudem a zůstávejte na témž místě. 

Pak pomalu z onoho bývalého bloku, z jeho středu rozšiřujte vědomí tak, aby se stalo součástí těla čchci, to jest rozšiřujte svůj energetický prostor, aby přesáhl vaše fyzické tělo mimo vaši kůži, tak cca 10 – 15 cm od povrchu těla. Tím přeměníte vodu na plyn. Neboli energie, která byla dosud ve vašem těle v pasti se uvolní. A plyn opustí blok vašeho těla a rozplyne se do prostoru. Bude-li chtít.

Tato rozpouštěcí a meditační technika MUSÍ být doprovázena pocitem. Nikoliv zrakovou představou v těle, se zrakem často pracuje vizualizace, ale to jde o meditaci ohně. Vnější rozpouštění a meditace vody není vůbec o vizuální zkušenosti; jde o CÍTĚNÉ VNÍMÁNÍ energie v těle, stejné jako když držíte v ruce kostku ledu než se rozpustí.

 

Cvičení osvobození Čchi

 

8 těl energie


Taoisté zabývající se energií popsali různé vibrační stupně energie, která sídlí a smíchává se v našem těle.

 

  1. první je FYZICKÉ tělo, které je z lidských těl nejtěžší. Všechna ostatní „těla“ zabírají tentýž prostor, ale postupně se natahují dále a dále ven. Vědomí fyzického těla začíná v dřeni a morku kostí a rozšiřuje se směrem ke kůži. Dolní tan tien. Slovo KLIDNÝ.
  2. tělo ČCHI, které koexistuje ve stejném prostoru jako fyzické tělo cca od dvou palců do dvou stop od povrchu pokožky. V západní literatuře se někdy uvádí jako aura, neo eter. Toto tělo se nalézá pouze u živých a spolupracuje s fyzickým tělem. Vibruje na vyšší frekvence. Dolní tan tien. Slovo TENKÝ.
  3. třetí tělo je ještě jemnější. Je to EMOCIONÁLNÍ tělo. Roztahuje se už hluboko do prostoru. právě s ním se nejčastěji pracuje v meditaci, aby se osvobodily emoce odstraněním bloků – „démonů“. Střední tan tien. Slovo HLUBOKÝ.
  4. když pracujete se čtvrtým MENTÁLNÍM tělem, prohlubujte schopnosti mysli rozlišovat, co je skutečné a co falešné. Nezbytné je pro to otevřít třetí oko. Horní tan tien. Pokud nebude vyladěno třetí tělo, nemůže čtvrté uspokojivě fungovat. Rozptýlené emoce budou blokovat čistotu mysli. Každé vyšší tělo má schopnosti ovlivnit tělo nižší = energomyotransfer. Naopak to nejde, ale bez podpory předchozího těla nebude to vyšší schopno ukázat svou plnou sílu. Slovo DLOUHÝ.
  5. páté je PSYCHICKÉ (KOMPLEXNÍ ENERGETICKÉ) tělo. Toto tělo má vazby na neviditelné světy, uvědomění energie uvnitř pevných věcí i znalosti o událostech s nimiž nemáte přímou vazbu. Jde vědomí neviditelného světa popsaného v šamanských tradicích. Tato schopnost je přirozená všem lidem, u většiny lidí se tyto přirozené lidské vlastnosti zablokovaly, někdy pro jejich vlastní bezpečnost a bezpečnost ostatních. Horní tan tien. Slovo PLYNULÝ.
  6. tělo KAUZÁLNÍ je šesté tělo a souvisí přímo s časem a prostorem. Zde nahlížíme do zákoutí vesmíru i do atomů hmoty. Uvnitř člověka by mělo být centrum klidu, aby stačilo vyrovnávat bouřlivé možnosti tohoto těla. Zde je již třeba mít perfektně vyřešené ukotvení do země, aby množství jemné energie, které tělem prochází hlavně fyzické tělo nijak nepoškodilo. Slovo STEJNOSMĚRNÝ.
  7. tělo OSOBNOSTI je to, co způsobuje opravdové zrození plné spirituality. Teprve toto tělo dává energie všech předchozích těl dohromady. V tomto těle energie našeho ega dosáhne plného potenciálu a rozpustí se. V osvícení. k tomu spojit se sám se sebou a v sobě, ve fyzickém těle, ještě ne s Taem nepotřebujete umřít. Slovo POMALÝ.
  8. tělo TAO. Abyste jej uvědomily je třeba získat spojení lidského vědomí s vesmírem. Naprostou a úplnou jednotou Taa. Slovo MĚKKÝ.

 

POZNÁMKA: Pre bežnú meditačnú alebo okultno-magickú prax nie je nutné používať všetky vyššie uvedené (vibračné) roviny bytia, teda telá. Úplne postačuje zjednodušená verzia, používaná aj napríklad v hermetizme, šamanizme či čarodejníctve. Ide o tri základné telá, ktorými sú duch, duša a telo gravitačné (fyzické). Vo svojej praxi však niekedy spomíname aj telá éterické a kauzálne. Je to vtedy, ak napríklad pojednávame o psychosomatickom energetickom systéme, ktorému lepšie sedí lokalizácia do oblasti medzi hmotným a astrálnym telom. Niektorí tvrdia, že v tejto oblasti čiastočne pôsobí aj gravitácia, čo vyvracať nebudeme, nakoľko sme sa týmto problémom vo svojom výskume nezaoberali. Bližšie sa o vibračných telách a ich rovinách dočítaš v článkoch Astrál, Astrálne & Mentálne cestovanie,  Elementárne základy a  Stvoriteľ & jeho (meta) fyzické idey.

 

Je třeba vědět, abychom se odvážili, odvážit se, abychom chtěli, chtít, abychom získali říši, a abychom jí vládli, musíme mlčet.

Taoisté věří, že i když nevědomí, už jsme osvíceni. A tak když světlo, jež je skryto uvnitř nás zazáří, může to být až děsivé. A tak, když se sami v sově díváme na celek věčnosti, není nic neobvyklého na tom být ohromen. Stačí se uvolnit. Tao existuje. A činnost osmi energetických těl je brána jako mezihra mezi tělem, energií a duchem. Vše vedoucí k stvoření prázdnoty jež nás dovede k Tau. Surová energie = 1 + 2 + 3 tělo. Rafinovaná energie = 4 + 5 + 6. Když začnete prožívat energii tak, že ji stabilizujete do rovnováhy těla, a transformujete svou vnitřní silu do tvorby svého ducha, zdroje svého „zlatého květu“, začnete se na úrovni ducha stávat spirituálně živými. Spojenými s vámi plodí hlubokým spirituálním procesem TING, neboli fyzické tělo energii ČCHI, která plodí ŠEN, neboli ducha, který plodí WU, neboli prázdnotu, která plodí TAO.

 

Zdroj. Úprava originálneho textu by CGE

 

A o meditácii ešte viac…

 

Denisa Veselská z meditačného centra Lovinka tvrdí, že slovo meditácia  je odvodené od latin. meditari hĺbať, uvažovať, kontemplovať. Meditácia v dnešnej podobe nie je o rozmýšľaní. Naopak, je o znovuobjavení prirodzenej schopnosti mysle „neuvažovať“ a oslobodiť sa od neustáleho analyzovania vecí ovplyvňovaných emocionálnymi pohnútkami, ktoré ani my sami často nevieme vysvetliť.

Meditácia taktiež predstavuje posledný stupeň Patandžaliho 8-dielnej cesty jogy, označovaná ako dhjána.  Patandžali definoval jogu ako zastavenie myšlienkových vírov (čitta vrtti niródha), a meditácia je na samom konci cesty za týmto cieľom.

Stupne 1 až 7 systematicky pripravujú našu myseľ i telo na meditáciu: Jamy a nijamy (symbolické príkazy a zákazy) vylaďujú celkové správanie sa a prístup k životu i joge. Ásany naše telo spružňujú a posilňujú, čím nám umožňujú sedieť dlhé minúty v jogových sedoch úplne nehybne a bez pocitu mravenčenia. Relaxácia nás učí uvoľniť celé telo a odstrániť z neho napätie, ktoré je prekážkou pri meditácii.  Dychové cvičenia spriechodňujú energetické kanály i zbierajú potrebnú energiu v tele na dlhé meditácie. Koncentrácia zas učí disciplíne a pripraví nás na samotnú meditáciu – pozorovanie zvoleného objektu a vnímanie prítomného okamihu.


Deväť stupňov koncentrácie:

 Prvý stupeň
spočíva v upnutí pozornosti na predmet koncentrácie.


 Druhý stupeň
spočíva v snahe predĺžiť koncentráciu na predmet meditácie.


 Tretí stupeň
spočíva v okamžitom povšimnutí si akéhokoľvek odvedenia pozornosti mysle, a navrátenie späť k predmetu koncentrácie.


 Štvrtý stupeň
spočíva v udržiavaní jasnej predstavy o najdrobnejšom detaily predmetu koncentrácie.


 Piaty stupeň
spočíva v posilňovaní snahy o koncentráciu tým, že myseľ nútime uvedomiť si klady (účinnosť) meditácie. To pomáha posilňovať snahu o koncentráciu.


 Šiesty stupeň
spočíva v zaháňaní akéhokoľvek negatívneho pocitu voči meditáciám, ako napr. ľahostajnosti, takže sa myseľ utíši.


 Siedmy stupeň
spočíva v trvalom udržiavaní vyrovnanosti mysle tým, že zabránime aj tomu najmenšiemu vyrušeniu.


 Ôsmy stupeň
spočíva v dovedení spôsobu koncentrácie až na jej samú hranicu, takže pri meditácii dosiahneme „jednobodovosť mysle“, bez akéhokoľvek vyrušenia.


 Deviaty stupeň
je stupeň nevyžadujúci žiadnu oporu, akou je úsilie pamäte alebo vedomia.



Vyššie uvedených deväť stupňov meditácie možno dosiahnuť pomocou šiestich schopností. Sú to:
– schopnosť načúvania

– schopnosť uvažovania
– schopnosť pamäti (bdelosti)
– schopnosť vedomia
– schopnosť mentálnej energie
– schopnosť dokonalosti

Prvého stupňa meditácie možno dosiahnuť schopnosťou načúvania, napr. počúvaním pokynov, ktoré k meditácii poskytuje Veľký učiteľ.

Druhého stupňa sa dosiahne schopnosťou uvažovania.

Tretieho a štvrtého stupňa meditácie sa dosiahne schopnosťou pamäti (v zmysle bdelosti).

Piateho a šiesteho stupňa meditácie sa dosiahne schopnosťou vedomia.

Siedmeho a ôsmeho stupňa meditácie sa dosiahne schopnosťou mentálnej energie.

Deviateho stupňa meditácie sa dosiahne schopnosťou dokonalosti.


Štyri kroky k pochopeniu:
Pre dosiahnutie plného pochopenia deviatich stupňov meditácie existujú štyri kroky.


 Prvý krok
k dosiahnutiu prvého a druhého stupňa meditácie vyžaduje veľmi usilovné pohrúženie mysle do predmetu koncentrácie.


 Druhý krok
sa týka dosiahnutia ďalších piatich meditačných stupňov (3, 4, 5, 6, 7). Tu sa koncentrácia na predmet meditácie nepredlžuje na dlhú dobu, ale je prerušovaná, t.j. Proces koncentrovania je prerývaný.


 Tretí krok
sa týka dosiahnutia ôsmeho stupňa meditácie. V tomto bode je myseľ schopná sa koncentrovať na predmet meditácie bez akéhokoľvek prerušenia.


• Štvrtý krok
sa týka dosiahnutia deviateho stupňa meditácie, kedy koncentrácia na predmet meditácie vyžaduje minimálne vedomé úsilie.


Keď človek úplne pochopí podstatu poradí stupňov v meditácii a rozdiel medzi rôznymi krokmi v koncentrácii, a venuje sa meditácii v súlade so znalosťou takto získanú, môže dosiahnuť dokonalé meditácie asi za rok. Tento typ meditácie skrze koncentráciu je všeobecnej povahy. Ak je predmet koncentrácie vnútri vlastnej mysle meditujúceho, sú prostriedky hlbokej meditácie odlišné. Predtým, než začneme akúkoľvek meditáciu cestou vnútornej mentálnej koncentrácie, je nutné pochopiť podstatu mysle.
Zdroj: buddhismus.cz/ (upravené)


O kontemplaci
Abychom odhalili vědomí, které je pravou přirozeností mysli, musíme zbavit mysl jejího obsahu. V běžném stavu je vědomí vždy zapleteno s nějakou myšlenkou, takže se v oné myšlence ztrácí a uniká naší pozornosti. Proto je jednou z hlavních podmínek potřebných k dočasnému uvědomění si duše, úmyslné a úspěšné vyprázdnění mysli. Existuje jediná cesta k odhalení Čistého Vědomí, a to vzdát se myšlení a pak být ochoten jít úplně za ně. Podmínkou pro vnímání skutečnosti Nadjá v našem běžném vědomí, je ochota vyprázdnit svou mysl od nás samých. Jakmile mysl projde přípravným poučením a když opustí myšlenky a předměty, když opustí ego, poznává se, vnímá a odhaluje sebe samu jako Nadjá.


Tato nesnadná cesta ke klidu mysli a konečné realizaci má tři stupně. Tím prvním a zároveň základním je koncentrace, která na určité úrovni přechází do druhého stupně v meditaci, která je v podstatě přemýšlením o duchovním námětu. Ale myšlenky o vyšším vědomí nikdy nemohou nahradit vědomí samotné. Přejeme-li si prožít skutečnost toho, co představují, musíme přejít na další stupeň – z meditace do kontemplace, která je třetím a zároveň nejvyšším stupněm. Na této úrovni se mysl hrouží do sebe a nezabývá se svými výtvory. Kontemplace nám dodává sílu na rozdíl od meditace, která vede často k únavě.

Zatímco koncentrace je zaměřena na jakoukoli fyzickou věc nebo mentální představu, meditace musí být zaměřena na přemýšlení o duchovním námětu a to logicky, nebo v představivosti. V kontemplaci proniká mysl tento námět tak úplně, že myslící činnost ustane, myšlenky a představy zmizí. Meditující a jeho námět se sjednotí a oboje se vnoří do jediného vědomí. Na prvních dvou stupních musí být použita vůle, protože pozornost musí být připoutána k jedné řadě myšlenek a musí též pronikat stále hlouběji. Jakmile je dosaženo třetího stupně, veškerá tato činnost i užívání vůle ustane, je zcela odložena, a jediné, co je třeba, je pasivní odevzdání se Nadjá bez úsilí.

Na této úrovni nastává stav, kdy je Mysl stažena hluboko do sebe a je tak zaujata sama sebou, že zevní svět zcela zmizí a s ním mizí i problémy, které s ním souvisí. Je to stav soustředěného klidu. Žádné ego již nepůsobí svými emocemi a jednotlivými myšlenkami. Uvědomění si vědomí se stane skutečností. Konečně se odhalí a projeví skutečné bytí člověka a žádné vnitřní konflikty již neruší jeho tichý střed. V tomto hlubokém stavu je mysl v dokonalé rovnováze. Síly, které ji uvádějí do konfliktu nebo vášně, jsou naprosto pod kontrolou. Naše vědomí, osvobozené od myšlenek, je pak samo v sobě, nesmíšené a nepromítnuté ven. Aby se vyšší fáze kontemplace obešla bez nepříjemných následků, musí jí předcházet očista nebo příprava.

Kontemplace se vyznačuje prázdnotou bez myšlenek, naprostým tichem a nepřítomností osobního sobectví. Pokud chceme vstoupit do stavu kontemplace, musíme vypudit každou myšlenku jakmile vystane, ať se zdá být jakkoli vznešená, neboť je jisté, že ji v zápětí následují další doprovodné myšlenky. Musíme nesmlouvavě hledat Prázdnotu. Kontemplace je úspěšně dosaženo, jakmile zapomeneme na zevní svět, když jej svými tělesnými smysly nevnímáme a jakmile se paměť a osobnost rozplynou ve vakuu, protože pozornost je plně a zcela zaujata myšlenkou na Nadjá a ztotožnění se s ním. V kontemplaci mysl přestává myslet a prostě beze slov uctívá, miluje a zbožňuje Božství.

V tomto stavu cítíme, že jsme na pokraji velkého odhalení, které nám otevře nový svět krásy a pravdy. Činnost, která vytváří myšlenky, zaniká, sám intelekt je vstřebán tichým středem bytosti a zářící mír nás zaplavuje. Mysl vklouzne do prázdnoty, kde není čas a kde nastupuje příjemné uspokojení z nebytí. Objeví se silný pocit, že okolo nás je větší přítomnost, která je současně ochranná i dobrotivá. Dokonalý odpočinek je čerpán z univerzální Životní Síly. Není zde žádná intelektuální činnost, žádné myšlení, žádné touhy, přání a potřeby. Místo toho je zde poznání, šťastný míruplný stav, téměř na pokraji blaženosti, který nás drží v kouzelném zajetí. V podstatě je to návrat do duchovního lůna, abychom se opět zrodili do nového světa bytí.

Jakmile neexistuje žádné vědomí světa, stále je zde vědomí samo o sobě. Počáteční extatické vytržení přejde postupně do pokročilého, nezúčastněného klidu. Při praktikování naprostého klidu, pouhé nahromadění síly, kterou absolutní ticho s sebou přináší, zvyšuje v člověku schopnost koncentrace. V nejhlubším stavu kontemplace může být myslící schopnost dočasně vyloučena, ale bude zde existovat jediné radostně klidné a povznesené vědomí pravého jáství. Pokud opustíme činnost ega, ocitneme se v hlubokém mlčení mysli, jemném tichu srdce. Na této úrovni kontemplace přestane být činná schopnost mysli, která dává věcem zevní tvar.

To, co budeme nacházet hluboko v sobě, není myšlenka ani emoce. Je to sloučené vědění – vyciťování. Pokud pronikneme tak hluboko, jak se jen zdá, že je to možné, kdy se ztratíme a ego je vyhlazeno, existuje skutečná svoboda a osvobození od přání, připoutanosti a závislostí. Pátrání v nejvnitřnější části svého já vede nakonec ke krajní prázdnotě, kde se nemůže zrcadlit nic z vnějšího světa, k božskému tichu, kde nemůže působit žádná představa a žádný tvar. V kontemplaci existuje pocit, že jsme obklopeni nesmírností nekonečného prostoru a že jsme s ním nějak spojeni.

Pokud dosáhneme pomocí meditace stavu mysli stažené ze smyslové zkušenosti do nehybného sebeponoření a naprosto utišené do nejvyššího stupně, ovládli jsme kontemplaci. Jakmile jsou naše myšlenky utišeny a vědomí je plně obráceno do nitra, následuje stav podobný spánku, ale na rozdíl od spánku bude prozářen vědomím. Není zde žádné vědomí fyzického těla ani žádný pohyb myšlenek. Vládne zde pouze ticho. Nejde jen o zastavení myšlení, ale je to také pozitivní pozornost Božské Přítomnosti. Je to něco daleko hlubšího než pouhý klid, něco dynamického a intenzivního. V tomto tichu oproštěna od tělesných činností, citových vzruchů a mentálních změn všedního života, je sama mysl izolována.

V nejhlubší meditaci jsme přivedeni na zcela odlišnou úroveň vědomí, v nejhlubším bodě je dosaženo ticha. Na této hluboké úrovni meditace si jen stěží uvědomujeme tělo, a to málo z uvědomění bude tělo objektivizovat jako něco, co používáme a nosíme, ale určitě ne jako sebe sama. Osobní jáství je překročeno a my se ztrácíme v Nadjá. Provází nás jednoznačná radost, pocit velké útěchy a vznešené úlevy, která se někdy šíří do čisté a ryzí blaženosti. Na nejvyšší úrovni již tyto zkušenosti nejsou cílem, protože se zabývají osobností. Teprve když kontemplace vede k zapomenutí na osobnost a k úplnému pohroužení se do Vyššího Bytí, je dosaženo cíle.

Pokud učiníme Mysl předmětem své pozornosti, začne se sám od sebe objevovat jasný klid, který je její přirozeností a její pevný, neměnný charakter spontánně pomáhá zapudit všechny rušivé myšlenky. Proměnlivý intelekt je konečně ustálen ve věčném tichu duše, která mu nyní vládne. Pokud vstoupíme do nehybného stavu kontemplace, uzavřou se naše oči pro scenérie tohoto světa a také se uzavře naše mysl pro myšlenku o něm. Za úspěch můžeme považovat, když je naše ponoření tak hluboké, že se zevní svět zdá velmi vzdálený. Jakmile se naše soustředěná pozornost noří do nitra, svět se stále více vzdaluje, až zmizí úplně. Pak si můžeme uvědomit svou ,,duši“ a její mír.

Paul Brunton: Existuje jediný základní princip, který probíhá jako nit všemi těmito vyššími kontemplativními cvičeními. Je následující: Jestliže dokážeme opustit myšlenky na jednotlivé věci, představy o jednotlivých předmětech, vyvolané smysly v poli vědomí, a jestliže to dokážeme udělat s plným a inteligentním pochopením toho, co děláme a proč to děláme, pak se sám od sebe objeví element čisté nediferencované Myšlenky samé; ten bude identifikován jako naše nejvnitřnější Já.
Zdroj:
paulbrunton.cz

Súvisiace články 
Meditácia
 

Meditace I -VI
 
Progresívna relaxácia

 

Artemius

Red circle and pentagram on a black background