Jak začít se studiem magie a okultismu? (1.část)

Jak začít se studiem magie a okultismu I.

Magie a okultismus_(400x267)

Nebojte se černé magie, která jenom straší v exaltovaných mozcích těch, kdož neznají bílé ani černé okkultní vědy a kteří potírajíce všechny jiné systémy a ulamujíce mohutné, a proto jim nejvýš nepohodlné větve se stromu Universálního Okkultismu, nalézají v každé jiné okkultní doktríně, jenom ne ve své vlastní, čertovo kopýtko. Ti páchají na vás nejčernější umění magické, ti usilují o vaši duševní samostatnost a neodvislost, ukolébávajíce vás libými fantasiemi a závratnými spekulacemi; ti chtějí urvati vám nejdrahocennější poklad: schopnost kritiky. S těmi nutno účtovat a jednou konečně i zúčtovat!

Vaše duše musí býti jako tabula rasa, na níž musíte psát jenom vy, jedině vy, nikdo jiný za vás. Jenom vlastním studiem, vlastními zkušenostmi získané poznání má pro vás vnitřní cenu. Proto nenechte se másti ani v této studii tím, co snad činí náběh podati vám nějakou theorii a dbejte hlavně a v první řadě předpisů a míst čistě praktických. Výsledky praktické vám samy potom ukaží, je-li theorie správnou.
                                                                                                                                      Otakar Griese


Pokiaľ by som na obsah článku autora nazrel iným uhlom pohľadu, ktorý spôsobili naše vlastné (transempirické) zistenia, musel by som ho nazvať zvláštnosti v názoroch na okultizmus. A aby mal záujemca o okultizmus na výber, pôvodný článok som doplnil už spomínaným iným uhlom pohľadu, ktorý je vyznačený šedomodrým písmom.

Uvedomujem si však, že aj vlastné postoje, ktoré som do článku pridal, taktiež vychádzajú z obmedzenej vibračnej úrovne ducha, tentoraz môjho, a teda nemusia byť plne v súlade s pravdou Stvoriteľa. To by som musel vibrovať na Jeho úrovni!  

Ako spomína autor článku, áno, okultná mágia nie je nadprirodzená ale je „fyzickou“ záležitosťou rovnako, ako sú aj ostatné fenomény gravitačného časopriestoru, ktorý vnímame fyzickými zmyslami. Ale popritom nie je pravda, že cností tvoria mágovi prekážku k uplatneniu jeho slobodnej vôle. Tu si môže bez zábran uplatniť každý okultista, aj ten, ktorý nemá žiadne vyššie morálne zásady. Čím je jedinec, praktizujúci okultizmus, na nižšej vibračnej úrovni, o to viac k hmote inklinuje a pochopiteľne, jeho najväčšími spojencami, či už dobrovoľne alebo nie, sa stávajú bytostí, ktoré hmote síce nevládnu, ale kvôli vibračnej príbuznosti sú jej nedieľnou súčasťou.

Tým chcem naznačiť, že nielen jedinec začínajúci s okultizmom, sa s démonmi stretáva oveľa častejšie ako s bytosťami anjelskými, a to nie kvôli tomu, žeby démonov bolo viac, ale príčinou býva vibračná úroveň ducha a duše, ktorá smerom k pozitívnym bytostiam vytvára akúsi komunikačnú clonu.

Taký jedinec potom nadobúda dojem, že to pravé orechové tvoria len  inteligencie záporné. A tie nevedomú inkarnovanú bytosť i naďalej podporujú v zmysle, že Stvoriteľ ako taký nejestvuje, karma je vymyslená fantasmagoria, reinkarnácie nie sú dokázané, svet duchov je nereálny a vôbec, nič s ničím nesúvisí a všetko čo je, je len dielom evolúcie, riadenej náhodami neživej hmoty.

Pritom cností, akými sú napríklad vznešenosť, súcit a pochopenie iných, ktorí sa tiež len usilujú prežiť, náležia do šrotu. Astrálne bytostí uznáva len ako rozprávkové fantázie, a keď už, obdiv majú v prvom rade násilní démoni, pretože s anjelským správaním sa nikto z nich nikdy nestretol a považujú ho za prejav slabošstva. Niet divu, keď svet Svetla nikdy nespoznali, ani vo výchove svojimi rodičmi. A démonom toto všetko náramne vyhovuje a vyhovuje a vyhovuje!

No čím je človek duchovnejší, tým všetko vidí v pozitívnejšom svetle. A ako som už spomenul, taký má aj najväčšiu moc meniť realitu k vlastnému obrazu, ktorý ale vďaka jeho cnostiam nie je „rajom“ len pre neho samotného. Robí tak v záujme všetkých.

Predstav si, žeby spomínanou mocou disponovali jedinci s nižšou vibráciou, ktorí naviac prevádzajú mágiu pod vedením bytostí temnoty tak, ako to v súčasnosti u väčšiny čarodejníckych kultov je. Preto je všetko také, aké je – akoby sa všade navôkol vznášal opar prichádzajúceho armagedonu

Veľkým šťastím všetkého živého je, že aj démoni slúžia Stvoriteľovi, a tak koniec sveta v tomto zmysle nastať nemôže – pretože prečo by si Boh mal zbúrať vlastný chrám?

Pôvodný článok som doplnil aj v zmysle najnovších zistení časticovej kozmológie a astronómie, vied, ktoré som študoval po mnoho rokov. Snahy využiť vedecké poznatky v duchovne a mágii u mnohých zlyhávajú tým, že disponujú len sporadickými vedomosťami, ktorým naviac nerozumejú. To napokon dáva okultizmu punc šarlatánstva a materiálne orientovaní vedci si z nás robia posmešky. Do tejto miery oprávnene!

Áno. Aj subatomárny chaos má svoj implicitný poriadok a náhody ako také nejestvujú. Rovnako neexistuje nadprirodzeno, a práve preto aj taký svet duchov podlieha určitým (meta)fyzickým zákonitostiam, ktoré vytvorilo a nastavilo univerzálne vedomie Niekoho. Realít je teda bezpočet, toľko, koľko je samotných pozorovateľov. Ale len ten, na vibračnej úrovni Stvoriteľa, môže vidieť veci tak, ako sa v skutočnosti aj majú. No táto premisa zrejme navždy ostane len v rovine teórie. Však Stvoriteľ môže byť len jeden.                      Baba Yaga


Zkusím připojit svůj názor ohledně toho co by bylo vhodné proč začátečníka, zájemce o magii, protože o tom je tato diskuze a doufám že se nebudu opakovat, nebo nebudu svým příspěvkem zabírat příliš mnoho času.

V současnosti existuje bezpočet různých přístupů, nebo směrů které používají magii: Thelema, Wicca, Satanismus, Hermetismus, Magie chaosu, Vúdú, Hoodoo, šamanství, čarodějnictví, každá kultura a každá epocha v historii měla, nebo má svou formu magie. Na základě zkušenosti nelze říci, že by bylo nějaké pojetí, nějaký směr, lepší než druhý. Pro magii neexistuje žádná určená cesta s jasně vymezenými liniemi, předpisy jízdy a cílem. Přesto je magie jenom jedna, jde o nějaký princip, který vězí mezi vědomím a realitou a umožňuje, aby mysl zmíněnou realitu měnila, kterážto schopnost je magie.

V závislosti na předchozí debatě je vhodné blíže pohovořit o etice, morálce a vyznání v magii. Magie je naprosto amorální, jak jsme řekli, je to jen schopnost měnit realitu (ať už subjektivně, nebo objektivně vnímanou) pomocí našeho vědomí.

Činnost magie se tak v žádném případě neliší od střelby z pušky, využívání elektrického proudu, rozbíjení kamenů kladivem, hubení hmyzu, uklízení sněhu, nebo sledování DVD na notebooku, jediný rozdíl je v tom že zde na to jdeme mechanicky: rozmícháme jed, nalijeme jej do rozprašovače a pokropíme tím housenky na zelí, zmačkneme spoušť, nebo knoflík, ale v magii ovlivníme svůj vnitřní svět, svou mysl (třeba pomocí rituálu) a to, čeho chceme dosáhnout, se zrealizuje tou nejsnazší možnou cestou, pokud jsme vše udělali dobře a poskytli dost energie na vyplnění přání, tak housenky náhodou zemřou v důsledku nějaké choroby, nebo náletu ptactva, do kamene nateče voda, zmrzne a kámen praskne, dojde k lokální oblevě, nebo nehodě valníku se solí na naší příjezdové cestě. Můžeme říci, že magie pracuje s principem náhody (nemáme vedomosť o tomto pohľade a praktická skúsenosť potvrdzuje, že tomu tak nie je. Okrem toho existenciu náhôd vyvracia už aj súčasná moderná časticová fyzika, tá, ktorá predpokladá existenciu vedomia ako zdroj všetkej energie)

Papus napsal: ,,Nadpřirozeno neexistuje“, je možné že s provozováním magie přijdete o některé iluze (potvrdzujeme vlastnou praxou, vlastným zistením).

Zastávám ten názor, že mág by měl zaujímat určitou míru agnosticismu a nepředpojatosti, ale můj názor nijak nebrání tomu, aby magii provozovali náboženští fanatici, přivrženci zcela zcestných ideologických proudů a dělalo jim to nějaké problémy.

Magie v žádném případě nesouvisí s žádným náboženstvím, jako nesouvisí s náboženstvím cokoliv mechanického, běžného, co člověk dělá. Náboženství mohou mít různý pohled na magii, stejně jako různé mechanické věci, co člověk dělá, ale magie nám neodhaluje žádná tajemství a neříká že je nějaké náboženství správné, špatné, stejně jako nám to neřekne žádné materiální konání.

Z kabalistického pohledu se magie a materiální konání týká posledních dvou světů: Assija a Jecira, tedy našeho hmotného materiálního světa, kde si z betonu stavíme svá města, handrkujeme se o státní hranice, posíláme sondy na Mars, rozbíjíme částice v urychlovačích a tomu čemu se v západním ezoterismu říká astrál, který je sice nadřazený tomu materiálnímu, dovede na něj působit a utvářet jej, ale stále se jedná jen o další dimenzi reálna, na který působí všechna vědomí a převářejí ji.

Všechno, co existuje uvnitř myslí organismů, stejně jako existuje fyzicky (vše fyzické má své astrální tělo) existuje v astrálu, a astrál dovede ovlivňovat fyzično, proto je také nazýván plastickým prostředníkem, což nám dává důvody, proč nemůžeme magii použít k získání důkazů o nějaké „vyšší pravdě“, pokud má mysl nějakou moc ovlivňovat reálno, tak to se změní v souladu s tím, jak jej tvořící mysli chtějí (túto dilemu som vyriešil komunikáciou s vyššími bytosťami, ktoré potvrdili to, čo v našich článkoch uvádzame. Naše články napokon aj tak pozostávajú len z ich know-how, ktoré sme pretlmočili do vlastných slov filtrom našej intelektuálnej, emočnej a spirituálnej inteligencie. Okrem toho treba vziať do úvahy, že myseľ má síce schopnosť ovplyvňovať astrálnu a gravitačnú realitu, ale našťastie táto schopnosť kráča ruka v ruke s jej vibračnou úrovňou, ktorá čím je vyššia, tým jej schopností niečo meniť rastú. Práve to zabezpečuje, že nejaký blbec alebo zlovoľná entita v konečnom dôsledku nemôže zabezpečiť, vedome alebo nevedome, víťazstvo Temnoty, ak aj predtým dlho víťazila, čo však z pohľadu vyššieho plánu má význam v nadobudnutí poučenia, toľko potrebného k duchovnej evolúcii). 

Astrál je osídlen množstvím bytostí, které pro stručnost a jednoznačnost můžeme všechny (zďaleka nie!) nazývat Egregory (v závislosti na své filosofii třeba takový hermetismus označuje entity vládnoucí nad živly jako elementály, úmyslně vytvořené „náboje“ nebo roboty s cílem vyvolat nějakou změnu elementáry atd.), Egregor je kolektivní myšlenka žijící v astrálu svým životem jako bytost, mající moc kterou jsme jí vnutkli a tou pak působí a spolutváří fyzický svět. Egregor pak má Ježíš, démon Belial z Goetie, haitský duch vúdú Baron Samedi, Lenin, Harry Potter, ČSSD, krabička jogurtu, stejně jako jeho značka.

Prvorepublikový katolík dr. Jan Kefer správně poznamenal, že každá evokace je v podstatě evokací démonickou, tedy, že je jedno, jestli evokujeme anděla, pohádkovou postavu, T.G.Masaryka, stejně se v podstatě jedná jen o útvar „astrálního světa“ (pomyslné materie, ze které se osazenstvo astrálu skládá, jako se v našem fyzickém světě vše skládá z různě poskládaných elementárních částic) (s týmto tvrdením súhlasím, ale po prvé, Astrál nie je niečím nižším v porovnaní s čím, a po druhé, evokovať môžme ako bytostí negatívne tak pozitívne. No často dávame prednosť invokáciám, tak často používaných napríklad v teurgii. Ide o interakcie s takými inteligenciami, akými sú géniovia, antigéniovia, bohyne, bohovia, božstvá, archanjeli aj vrátane archanjela Lucifera, atď. Či už ide o duchov stvorených prírodou alebo činnosťou ľudských vedomí – egregorov – je jedno).

Bohužel tím, že psyché skrze astrál mění fyzično, lze vysvětlit všechny možné zázraky, jako svaté verše Koránu objevující se neznámým způsobem na kůži dětí, jméno Alláhovo v srsti kozy v Palestině, to proroka Mohammeda v šupinách ryby, zjevenní Panny Marie v Egyptě a Fatimě, zázrak světců apod.(Viz též: Josef Veselý, Mariánská zjevení z pohledu hermetismu) Tím samozřejmě nechci říkat, že by nebylo Boha kromě Alláha a že Mohammed není jeho prorokem, stejně jako netvrdím že Židé nejsou vyvoleným národem, že pravda není v Kristu, že se Scientologové pletou, že správnou cestou není následování uctívačů Kálí, Thugských škrtičů, jen říkám že jsme v situaci, kdy nám nic neřekne jaká a jestli vůbec je nějaká pravda. Magie nám neodhrne závoj a neřekne jestli je na božím trůnu prázdno, jestli tam sedí Bondye, JHVH, Azathoth, nebo dokonce Lenin, stejně jako se moc pravdě nepřiblížíme zkoumáním fyzické reality a pokud je ještě tvárnější a závislá na našem vědomí, než si většinou myslíme, tak ani zde nemáme šanci na úspěch. Jsme všichni na stejné lodi, ať už zastáváme jakýkoliv názor a vyznáváme jakoukoliv víru, buď si můžeme zvolit, nebo jsme si již zvolili nějakou cestu, názor, víru, ale musíme se smířit, že to jediné na čem založíme tuto svou volbu, je víra a nic víc, proto se zdržte tvrzení že vaše víra je lepší, neprovádějte křížová tažení, inkviziční tribunály, džihády, nebo misionářské výpravy.

Cesta těch druhých je stejně dobrá, případně špatná, jako ta vaše (každá cesta je dobrá, pretože slúži rastu ducha toho, kto ňou kráča), když jim nebude vyhovovat, tak půjdou jinudy. Jistou možnost přináší magie chaosu, která je filosoficky smířená s tím, že nemáme žádnou možnost nikdy poznat určitou pravdu a tak namísto ulpívání na jednom vyznání postupně prochází všechna možná a snaží se z toho „vytřískat“ vše co jde. To je dobrý přístup, který by si měl vyzkoušet alespoň krátkodobě každý, protože pak minimálně pochopíte, jak jsou jednotlivé neochvějné světonázory křehké a jak se vaše vnímání a zpracování reality cenzuruje a ohýbá v souladu s vaším přesvědčením. Na druhou stranu neupadněte do milného přesvědčení, že zrovna magie chaosu je tou správnou cestou, jako se to povedlo některým individuím, která z pohodlnosti přijala víru ve správnost chaos magie a vysmívají se hermetikům a všem co zastávají jiný názor (mágiu chaosu neodporúčame ani my).

Podstatnou věcí v magii je subjektivita, osobní pohled na věc. Je vhodné si připustit, že každý vnímáme svět trochu jinak a posuzujeme ho odlišně. Když si prostudujete díla různých okultistů, uvidíte, že se značně rozcházejí ve svých názorech, navzdory tomu, že to všichni byli (nebo jsou) dobří mágové, jimi uvedené magické předpisy jsou funkční a pokud nejsme moc velcí vrtáci, tak na jejich základě dovedeme provádět praxi.

To s čím pracujeme v magii je naše mysl, proto je tak důležitá introspekce, musíme nejprve poznat sebe sama. Když neznáme sami sebe, tak neznáme svůj pracovní nástroj, což může mít blbé následky, jako kdybychom bez výcviku zkoušeli pilotovat letadlo.

Etická a náboženská otázka je určena subjektivně, v závislosti na tom co mága vnitřně utváří. Bardon píše: Myslete proto vždy jen šlechetně a čistě a snažte se přeměnit své případně vášně v dobré vlastnosti. Mágova duše musí ostatně být již tak zušlechtěna, že mág již vůbec nedokáže myslit nepěkně a rovněž nedokáže někomu něco zlého přát. Opravdový mág musí být stále přívětivý, laskavý a ochotný, musí, kde je toho zapotřebí, přispět radou i skutkem a musí vždy jednat velkoryse a ohleduplně, zachovávaje při tom naprosté mlčení. Dále musí být prost ctižádostí, pýchy a vychloubačnosti., což je v některých ohledech nelogické, mága to omezuje a svazuje. Mág je takový jaký je, samozřejmě si může vyzkoušet být cokoliv a jako Nyarlathotep si nasadit masku dobráckého blba. Tato a podobné tvrzení, že mág musí být takový jak to říká někdo jiný, nemají pro provozování magie opodstatnění. Na dobrých vlastnostech není nic vznešeného, nebo duchovního, stějna jako není nic vznešeného a duchovního na celé magii (iste, mág je mágom a akákoľvek forma násilia voči sebe ho len obmedzuje. Každý je ale zrkadlom svojej duchovnej (vibračnej) úrovne, ktorá sa odráža v celom jeho bytí a existencii. Preto keď ide čarodejník za úplatu niekoho poškodiť, ide len o mága na určitej vibračnej úrovni, ktorý voči sebe násilie, vyplývajúce z diktátu morálky iných, neuplatňuje, nakoľko by to oslabilo jeho okultné zámery. Jeho vibračná úroveň predurčuje typ mágie, ktorý bude vykonávať a ktorá bude úspešná len vtedy, ak bude v súlade s jeho vibráciou. Teda ak má vibráciu duše démonickú, nemôže k okultnému aktu povolať anjela. Keby sa totiž hral na mága s vyššou vibráciou, mohol by dopadnúť zle nedobre, tak, ako dopadli tí, ktorí začali uplatňovať teurgické invokácie s pre nich fatálnymi následkami, často so smrteľným koncom. Pokiaľ sa teda mág cíti v pohode, že spolupracuje so zlovoľnými entitami, je na tej najsprávnejšej ceste k duchovnému progresu. Paradox? Áno, ale je to skutočne jediná cesta k získaniu vyšších vibrácií. Na druhej strane aj takýto negatívny mág, keby chcel, by voči sebe mohol uplatniť slobodnú vôľu a vnútorné zlo, hoci aj  s pocitom násilia, transmutovať. Ako? Napríklad formou metapozorovateľa. A potom by sa postupne z neho stal čarodejník s pozitívnymi zámermi, pozitívnymi v zmysle vyššej morálky. A konečne by mu v ústrety vyšli aj bytostí pozitívne, s ktorými dovtedy nemal šancu sa kontaktovať. Aj o tom je teda mágia).

Nemůžeme určit, jaké vlastnosti jsou dobré a špatné, ze subjektivního hlediska pak mohou být formy do kterých máme být napasování třeba výše uvedeným mentorováním zlé, nepřirozené a nepříjemné (áno, masový vrah, akým bol napríklad Hitler, Napoleon či Stalin, nemôžu byť považovaní za zlých. Však oni len konali v mene dobra, a to prináša aj svoje obete. Keď sa kosí burina, padne za obeť aj rastlina, ktorú sme pôvodne chceli ochrániť. Ale… haha… ide o to, či si taký masový vrah uvedomuje, že využíva svoje „dobro“ len na svoje vlastné ciele, ciele svojej vyhradenej komunity alebo pre dobro všetkých bez rozdielu! Pokiaľ si to uvedomuje, koná v protiklade so svojim duchom (vyšším Ja), a to preto, lebo lebo si to uvedomuje, a je teda v rozpore so svojou vnútornou morálkou – osobným mýtusom – a jeho vyššie Ja mu to neodpustí. Práve preto to bude mať svoje karmické dohry. No pokiaľ si svoj démonický stav neuvedomuje a jeho pocity mu napovedajú, že koná „božsky“, potom karmickú zodpovednosť v uvedenom zmysle nenesie)O tom, že existuje nějaká špatná, pokleslá, neduchovní stránka bytí spjatá s hmotou a zlem a že na druhé straně je něco takového vznešeného, dobrého, duchovního (můžeme se setkat s připodobněním nějaké pekelné propasti naplněné nedokonalostí v podobě démonů a na druhé straně nějaká nebesa plná andělů s těmi dobrými, duchovními vlastnostmi na cestě za božstvím, kam by člověk natažený na provázku mezi propastí a nebesy měl jít a o co usilovat) se teorie do hermetismu dostal prostřednictvím Křesťanství z Manicheismu.

Manicheismus je dílo perského chromého proroka Máního, který kvůli své osobní zatrpklosti a postižení zcela zanevřel na všechnu přirozenost života a prohlásil jí za zlo, jeho učení pak „otrávilo“ Judaismus, Islám a skrze ruce bývalého manicheistického kněze sv.Augistina se dostaly do křesťanství, kde zcela převládly a zůstaly až dodnes pevně zakotvené v církevních dogmatech, hermetismus je přijal jako součást svého tajného učení.

Oblíbený termín okultistů věřících, že jejich cesta je správná, že dobrým mágem může být jen nějaká nalinkovaná obludnost popírající sebe sama na úkor abstraktních ideálů, je černá magie.

Ve skutečnosti nic jako černá magie neexistuje, jak již bylo mnohokrát řečeno, magie je jen jedna a její podstata je amorální, můžeme jí posuzovat jen dle legislativy, nebo určitých názorů, ale její podstatu to nezmění. Samotná definice černé magie pokulhává, můžeme se různě dočíst, třeba že je to „sobecky praktikovaná magie“, ale každá magie je sobecká.

Chceme se stát lepšími, chceme být mágy, chceme pomoci těm co máme rádi, už výpomoc druhým lidem je z hlediska lidstva jako druhu sobecká, příroda pak je naše blízké příbuzenstvo se stejným předkem, chceme znát, chceme mít moc. Vyléčit druhého z nějaké choroby je černomagický akt, představte si to na rakovině, nebo infekci, zabijeme jedno (nádor) na úkor toho kdo se nám více líbí a od koho nás pohladí vděk, v magickém pokusu o léčení infekce, pak můžeme hovořit o celém masovém vyhlazení mnoha živých tvorů na úkor jednotlivce, což je horší než nacismus, který své vyhlazování „podřadných ras“ ospravedlňoval přežitím vlastního národa. Černá magie jako „magie kterou chceme někomu ublížit“ je taktéž špatně definovaná, vždyť všechno dobro a zlo je subjektivní (je sebecké, keď ťa požiada vyššia bytosť, aby si dajme tomu vyliečil tohoto a oného? Alebo aby si zamedzil sebevražde z momentálneho afektu, kedy by ten, ktorého sa to týka, mohol k poznaniu a poučeniu prísť aj menej drastickou cestou? Je sebecké konať v prospech osvietenia iných, ktorí ťa o pomoc požiadajú, a ich karmou je to umožnené? Atď. Nie je to sebecké ale len osobné).

Zabiji v sebeobraně, zabiji škůdce, zabiji v obraně vlasti, nebo naopak propustím masového vraha na svobodu, vyléčím diktátora apod. Cokoliv co uděláme má nějaké následky, v konečném důsledku nemůžeme vědět, jestli zabitím hada, nezachráníme malého kluka, který by zemřel na uštknutí, ze kterého by se pak stal veliký vojevůdce a změnil osud celého národa, nebo dokonce lidstva, pak uvažme „efekt motýlích křídel“, kdy jejich třepot zapříčiní katastrofu. Osud, kdy se všechno, ať uděláme co uděláme, stane tak jak má, nám bere svobodnou vůli a nemuseli bychom pro nic hnout prstem, nějaká prozřetelnost, boží plán, to vše je stejně zasaženo příliš velkou měrou náhody a věci neběží tak jak mají, protože ani nemohou. Vždyť kvantová mechanika nám říká, že Bůh hraje v kostky. Nemůžeme dopředu předvívat s naprostou jistotou nic. Kdybychom nechtěli ovlivňovat přirozený běh věcí, tak bychom správně vůbec nemohli existovat.

Co se týká karmy, tak jde o určitou formu víry (karmu máme potvrdenú vlastnou astrálnou praxou, takže, u nás sa už o vieru nejedná. Máme svoje vlastné dôkazy, aj keď aj o nich by skeptik dokázal polemizovať. Ale skepticizmus je tiež druh viery a niekedy aj psychiatrickou diagnózou), která byla do magie uvedena snad z teosofie a podobně jako další teosofické myšlenky silně zapustila kořeny, protože je užitečná a umožňuje nám s lehkostí odbýt mnoho vysvětlování, uvažování a dává nám pocit jistoty a spravedlnosti. Původní definice karmy, tak jak byla a je chápaná východními kulturami se liší od toho co nazývá karmou západní okultismus.

Její původní význam měl za cíl ovládání lidí, nechci říkat že všechna náboženství mají otrokářskou podstatu (o tom, míře a podstatě nechť si udělá obrázek každý sám), bič na lidi může být i dobrý, pokud nám jde o udržení společnosti a její vedení.

Karma souvisela v Indii s kastovním systémem a vírou v reinkarnaci, kde nižší kasty sice nejsou privilegované, mají se špatně, pracují na ty vyšší, ale to jen z toho důvodu že v minulém životě byli jejich členové třeba privilegovaní a nechovali se dobře a naopak, když se bude člověk v nízké kastě chovat dobře a pracovat, tak se převtělí a v budoucnu bude privilegovaný.

Také to vyvolává poslušnost (revolucí a násilím by si člověk v již tak špatné situaci jen pohoršil a zlý panovník bude stejně osudem potrestán) a pokud i vyšší kasty uznávají karmu, tak z jejich strany je možno předpokládat nějakou milosrdnost.

Že jsou všechny útrapy a všechny milosrdnosi spravedlivě rozdělovány je velice užitečnou vírou (nejde o vieru ale o fakt. Dostali sme od Stvoriteľa slobodnú vôľu a princíp karmy, a o viac sa On nestará. Raj alebo peklo si na Zemi tvoríme sami. On nezasahuje). Bohužel, praxe holé reality ukazuje, že svět není spravedlivý, lidé vykonávající dobro a nedělající nic špatného umírají, kdežto instituce a osoby přinášející nekonečné utrpení se dožívají dlouhého věku, žijí své šťastné životy.

Princip neurčitosti (čo sa týka využitia princípu neurčitosti v okultizme, autor článku vychádza z neúplnej, subjektívnej interpretácie problému. Na subatomárnej úrovni, vo svete planckových konštánt, chaos, podľa najnovších zistení, nie je chaosom v zmysle, ako si to naša materiálnymi fenoménmi obmedzená myseľ doposiaľ myslela. Aj taký špičkový teoretický fyzik Michio Kaku, ktorý donedávna pôsobil ako ortodoxný skeptik na témy Stvoriteľa, šokoval svet vyhlásením, že kvantová teória gravitácie sa bez zahrnutia vyššieho vedomia, ako všetvoriacej energie, nezaobíde, k čomu v poslednom čase naznačuje aj teória strún! Teda aj za takými Feynmanovými trajektóriami a Heisenbergovým princípom neurčitosti sa v skutočnosti, aj podľa stále sa zvyšujúceho množstva materiálne orientovaných vedcov, ukrýva vyššia inteligencia, dávajúca spinovým rotáciám energiu) říká, že se náhodou může vyvinout událost ve prospěch, nebo neprospěch jednotlivce, nezávisle na tom jak se choval. Pokud přijmeme teorii imaginárního času, nebo paralelních vesmírů, tak se v praxi musí objevit historie, kde jedna a táž osoba nezávisle na svém konání trpí i je v blahobytu, dejme tomu kde námi jako takový „archetyp zla“ chápaná Třetí říše vesele zvítězila nad „těmi dobrými“.

Odkazovat odplatu na další životy je bezpředmětné, nemáme jediný důkaz o existenci posmrtného života, nebo reinkarnace, všechna zjevení duchů, regrese, evp, spiritismus atd., lze kromě teorií klasické vědy vysvětlit i parapsychologickými cestami a okultními způsoby, přičemž tato vysvětlení lépe odpovídají pozorování, než duchovním teoriím. Nejde mi o to spekulovat nad posmrtným životem (však práve parapsychológia vznikla preto, aby dokázala vplyv mentálnej sféry vedomia na objekty a udalostí gravitačného časopriestoru. Okrem toho, vo svete dnes už existuje dostatok nepriamych ale aj priamych dôkazov o posmrtnej existencii, bez čoho by okultizmus nebol okultizmom).

Teosofie ovlivnila mimo jiných svou ideou karmy hermetismus, a ten posléze další okultní směry a ten jí přijal, neboť byla velice užitečná v rámci tehdejší hierarchizace hermetických společností, mimo jiných lákavých důsledků.

O karmě se populárně hovoří ve spojitosti se zpětným odrazem. Někdy se pseudovědecky hovoří o zákonu akce a reakce, nebo, že je karma universální zákon platný v celé přírodě (Bardon), jak je patrno, tak se karmou nic neřídí. Od elementárních částic, přes živou přírodu až po lidskou společnost, silnější, adaptovanější, ten se zákeřnější metodou se dostane dále. Pohodlní parazité jsou usazení v každém živém tvoru a vesele, bezstarostně škodí, nejvražednější armády mikrobů jsou tím nejpočetnějším typem organismů na zemi atd.

Karma je opět jen otázkou osobní víry, pokud jste hinduista, nebo buddhista, tak nic proti, ale přijímat toto náboženství kvůli magii je rezignací na logiku. Zpětný odraz je jev, kdy se magický zásah nevydaří a obrátí se proti mágovi, tedy nikoliv o konkrétní potrestání za provozování „černé magie“, ale o něco neúspěšného.

Známe koneckonců i zpětné odrazy z nečernomagického konání a tento jev je i dle zastánců karmy s ní nesouvisející. Z rozumvého pohledu bychom pak karmicky mohli vyrábět události, jako s pomocí perpetum mobile, na jedné straně sešlu kletbu s určitou silou a na druhé straně se z ničeho nic objeví rovnaká síla a zabije i nás, nemusíme být geniové, abychom přišli na to, že kdyby to tak fungovalo, klidně bychom toho mohli zneužít a karmicky vyrábět vlnu událostí (čo sa týka spätných odrazov, v mágii voodoo alebo celkovo v niektorých formách čarodejníctva či šamanizmu sa spätné odrazy ako následky za zlé činy mágom nevracajú a zdanlivo ich nepostihujú. Za nich totiž všetku zodpovednosť na seba berú entity, ktoré mága chránia, za čo im mág (často aj nevedome) slúži a je jedno, či už teraz počas fyzického života alebo úpisom až po smrti. No mága v každom prípade jeho následky dobehnú v podobe karmy. Teda ak mág zadá bytosti niekoho napríklad zdravotne postihnúť, mág si blahom môže krochkať i naďalej, až na to, že v budúcom živote sa mu to spočíta nastavením objektívnych podmienok, ktoré sa mu stanú výzvou, na ktorej má vibračne vyrásť. Ako som spomenul vyššie, karma je reálnou záležitosťou, a to aj mimo akéhokoľvek náboženstva. Je (meta)fyzickou realitou, ustanovenou duchovným zákonom. Nie je tým, za čo ju pokladá autor článku).

Vím, že někteří zastánci novopohanství věří v zákon trojitého návratu, nebo dokonce desetinásobného (čiastočne praktizujem novopohanstvo aj bez toho, aby som ho bral ako náboženstvo, a uvedený zákon ma nezaujíma. A to všetko bez akejkoľvek ujmy na mojom magickom zdraví), jako to popisuje autorka Heike Owusu v díle Vúdú rituály v praxi inspirovaném Bardonem, sice to vypadá šlechetně a musí se připsat k jejich dobrotě a víře v to že dělají správnou věc, ale jinak je to pitomost. Na magii není nic nadpřirozeného, neobvyklého, co by jí diametrálně odlišovalo od běžného lidského konání, jen nástroj jakým působí.

Takový trojitý návrat by zpětně způsoboval z(troj)násobení energie a následné neustálé narůstání, kdyby takový „ztřeštěný“ zákon fungoval, tak bychom měli nevyčerpatelný zdroj energie, z hlediska vesmíru by to s ním „hezky“ zamávalo a změnilo jeho podmínky, které by se stejně nikdy nedokázaly, ani při klasické karmě nedokázaly vyvinout do současné podoby. I při omezení na magii by to vyvolávalo obrovské vlny událostí, které nepozorujeme.

Příčinou zpětných odrazů je buď to že „zvoráme“ rituál, nebo že není v souladu s naší „pravou vůlí“. Pravá vůle je pojem odvozený z učení thelemy, ale jinak známý i z dalších míst, samotná thelema nevznikla samovolně na základě zvláštního zážitku anglického mága Aleistera Crowleyho roku 1904 (a pak roku 1909, kdy Crowley začal tomuto zážitku věnovat pozornost), byť ten můžeme brát za jeden ze synchronních projevů přechodu eonů, kdy se thelemické ideie stávají aktuálními, ale její filosofický základ se objevil již dříve a ekvivalenty pravé vůle se objevily i jinde. Jednání v souladu s pravou vůlí je tím, čím by se měl každý mág řídit, je to jednání v souladu se sebou samým (mág je samozřejmě vygumovatelný a přepsatelný list papíru, tak i pravá vůle není nic statického, pevně daného a jasného, proto je mág svobodný).

Nikdy nedělejte nic co opravdu nechcete, nikdy nedělejte nic co je proti vaší srsti, proti vaší pravé vůli. Někomu se může bytostně příčit to co chce Bardon, (ako som už uviedol, neprieči sa tomu, kto k tomu vibračne dorástol. Ten, komu sa to prieči, k dielu Bardona ešte jednoducho nedozrel) aby mág dělal, druhý člověk zase bude mít špatný pocit z toho co chce někdo jiný, samozřejmě je pravá vůle dobrou výmluvou na to se neučit, pak se smiřte s tím že budete idioti.

Máme vžité sociální vazby, určitou formu morálky, množství názorů a to vše se dohromady podílí na naší pravé vůli a je příčinou zpětných odrazů. Zpětný odraz neplynoucí z packalství je způsoben naším pocitem viny, protože pracujeme s myslí, jako s naším pracovním nástrojem (při rituálu uvedeme mysl do stavu kdy je schopná ovlivnit realitu), tak můžeme těšit na více, než jen hryzání svědomí, kdybychom někoho prostě zmlátili, nebo zastřelili. Dobře patrné je to na oblastech v nichž se zpětné odrazy objevují nejčastěji, při kletbách a kouzlech lásky, protože v obou případech z pochopitelných důvodů cítíme morální problém, (ubližovat je špatné, idea pravé lásky, to že přinutíme někoho aby nás měl rád je zlé apod.) kdy můžeme očekávat výčitky svědomí. Nikdy nedělejte nic co nechcete, co ve vás vyvolává výčitky, nejprve změňte sebe, analyzujte příčinu svých morálních zábran a zrušte je. Musíte si být naprosto jistí, že to co děláte je správné. Mág nikdy nedělá nic špatného, mág je Bůh svého vlastního kosmu.

Dva z historie známé příklady zpětných odrazů, ten co se odehrál ve Francii 19.století a v Československu 20.století, kdy se jednalo o černomagické útoky a aktérem byl v prvním případě Stanislas de Guaita a v druhém pak dr.Jan Kefer, nám ukazují přesně to, o čem píši. Když se podíváme na díla de Guaity brojící proti a rozebírající zvrhlost černé magie (Chrám Satanův, Had Genese, Klíč k černé magii atd.), tak můžeme proniknout do myšlení de Guaity a pochopit že jeho přesvědčení, jeho pravá vůle, byla v rozporu s jeho magickým konáním v tzv.magické válce. Stejně tak katolicky zaměřený Kefer nemohl být nikterak smířený s provozováním toho co považoval za černou magii, kdybych se již v tak teoretické události pokoušel do spekulací, tak Kefer sice neschvaloval své konání a ze svého pohledu jej bral za špatné, nebylo v souladu s pravou vůlí, přesto navzdory obecně vytýkané pokryteckosti „bílých mágů“ se pustil do toho co považoval za více správné. U osobou mágů pak v souladu s jejich přesvědčením a učením došlo k zpětnému odrazu a následkům.

Oproti tomu zastánci dalších směrů, jako šamané různých přírodních kultur, praktikové vúdú a pak západní „černí mágové“ neznají zpětný odraz, nebo se vůbec obejdou bez důsledků, zde neznalost zákona omlouvá. Zajímavou otázku velkých destruktivních zásahů, využití magie ve válce apod., zde z důvodu nedostatku místa, času a přílišnému odklonu od tématu opomíjím.

Mág je Bohem svého osobního vesmíru, reality kterou vnímá, prožívá a v kterou věří (neverí ten, koho vlastné empírie o niečom presvedčili. Viera v okultizme je škodnou.Veriť môžeš tak jedine v deväťhlavého draka, o ktorom ti babička kedysi dávno rozprávala a ktorého si ale reálne nikdy nezažil). To jakou víru, jaká osobní přesvědčení zastáváme, to se projevuje i v rámci našeho vlastního vesmíru, nejen tak že, jako věřící, vnímáme a zkreslujeme toto vnímání v závislosti na předpokladech, jako ve fyzice Einsteinovo zpracování pozorování na základě teorie, mág ,pak coby osoba která dovede efektivně ovlivňovat realitu, nejen že na základě předpokladů vnímá, ale dovede i vyvolávat jevy dle předpokladů, tak lze kromě zpětných odrazů odhalit i problematiku dalších projevů platnosti různých teorií, názorů, kteří různí okultisté zastávali a které se objektivně projevily i mimo jejich myšlenkové pochody, případně díla, byť nikdo další nemá podobné zkušenosti a dospěl k opačným názorům. To je projev oné subjektivity v magii, jako příklad můžete vzít třeba autobiografii známého křesťanského mystika a prvorepublikového okultisty Karla Weinfurtera Paměti okultisty.

Přístup mága není takový, že když najdete úl, tak se necháte ubodat včelami v prosazování všeobjímající mírumilovnosti, neškození a dobroty, nebo jej hned na potkání spálíte v záchvatu černomagické destruktivity a prosazování: I am Thelema, I am power! Když ho budete potřebovat, tak si z úlu vemte med, když na vás zaútočí roj, tak se braňte, utečte a když vám nekříží cestu a ani nepotřebujete med, tak nemá cenu do úlu šťouchat. Zdroj

Jak začít se studiem magie a okultismu II

Upravil a doplnil Artemius